LÉTO

Petr Muk: - Celej rok čekám, až přijde. Člověk měl zafixováno, že ho čekají dva měsíce prázdnin a nevím, co všechno možný... Jezdím na chatu a v létě vždycky miluju východ slunce. Více méně se mi povede zažít ho při nějaké akci, která trvá až do rána. Je opar nad vodou, třeba jedu na lodi. Perfektní, když tím projíždím. Večer západ slunce, to je taky skvělý. Chodím si sednout na nějaký místo, kde bejvám většinou sám. Vyjedu loďkou hluboko na jezero, čekám, jak slunce zapadá, odráží se od vody, a tak. Pak přijde večer, a ten je parádní. Plné nebe hvězd... když mi bylo tak 12-13, vždycky jsme se bavili o součkovských a daenikanovských záhadách. Tam někde začínaly vlastně otázky o smyslu života, proč vznikl vesmír a proč se někteří dostali až k nějakému východisku, náboženskýmu nebo tak.

Petr Kučera: - Když jsem ještě kdysi psal básně, tak jsem si pojmenoval roční období. V létě mi připadá všechno jaksi bezuzdný.

Dušan Vozáry: - Mně léto připadá tak trochu jako mrtvej čas. Jaro - to se všechno probouzí, žije, to je takový optimistický. Potom léto, mrtvej bod, nehybnost. Pak podzim, ten je takový dekadentní, depresivní, nutí člověka zamýšlet se nad životem a smrtí.

Petr Kučera: - V tomto jsme zajedno. V létě je všechno takový pomalý, nic moc se nedá dělat, akorát tak číst knihy a časopisy... Ani to se člověku moc nechce.

Jan Vozáry: - Akorát ty teplý letní večery, ty jsou pozitivní.

LÁSKA

P. K.: - Ta má víc rovin. Ta, o které bychom rádi mluvili, to je intimní záležitost, o tom se těžko dá něco vyslovit. A o těch rovinách, co jsou na povrchu, se nám mluvit nechce...

J. V.: - Já jsem pořád zamilovanej.

LEŽ

D. V.: - Lež je vždycky slepá kolej, nikdy nevede k východisku, je to jenom oddálení něčeho, úhybnej manévr. Vyřešit něco může jenom pravda, i když je to těžší.

P. K.: - Je to lidská slabost. Člověk s ní žije a bojuje. Nejdůležitější je, že si uvědomuje rozdíl lži a pravdy.

PŘÁTELÉ

D. V.: - Člověk má spoustu známejch, a přátel pár.

P. K. : - Nejhorší u nás je, te nemáme čas být s přáteli, takže jsme pořád se samýma známejma. Při našem způsobu života a kontaktech s lidmi se těžko dostávaš k něčemu podstatnýmu. To není schválnost, ale bezmocnost. Ani životem teď neprocházíme tak, abychom si se něčeho podstatnýho účastnili. Mimo koncertního vystoupení, které má pro nás zásadní význam a tak si to prožívá každej sám.

J. V.: - Já jsem kamarád s každým, kdo ke mně nepřistupuje s nožem v ruce, ale s otevřeným srdcem.

P. K.: - V kapele nás spojuje to, že jsme společně prošli životními obdobími, v kterých se utváří názory.

D. V.: - Když jsem slyšel fámy, že Oceán se rozpadá, tak jsem o tom začal přemejšlet. Pro nás to není jenom kapela, že tam na místě kohokoliv může bejt někdo jinej. Stojí to právě na našem přátelství.

HNĚV

J. V.: - Vždycky mně rozčílí, když vidím, že se někde děje nejaký příkoří a ty lidi si to nechají líbit. Nedokážou se tomu postavit. A pak ještě lidská blbost.

P. K.: - Hněv má vždy víc fází. Člověk se nejdřív rozzlobí, myslí si že kvůli blbosti jiného,ale to je tak trošku iluze. Rozčílí se proto, že se s tím sám nedokáže vyrovnat. Takže se zlobí vlastně kvůli sobě. Hněv, to je zase lidská slabost.

J. V.: - Jak říká jedno přísloví: Rozčilovat se znamená ničit si zdraví pro blbost druhých.

P. M.: - Ale když člověk je v podstatě emocionální bytost.

SMÍCH

P. M.: - Když jsi v pohodě, tak se asi nemračíš.

D. V.: - Je to i druh osvobození zase od toho hněvu...

P. K.: - Když se směju se svým synem, to je největší pohoda, jakou jsem zažil. Dítě se směje upřímně...

DROGY

D. V.: - To je problém. Řekneš si tvrdě, že je třeba je odmítnout. Ale vezmi si muziku. Třeba takoví Doors. Kdyby nedrogovali, tak by asi nebyli. I když Morrison na to zemřel. Radši žádní Doors, nebo žádný drogy? Jak se s tím vyrovnat...

P. M.: - Když to člověk používá, tak s jasným úmyslem odehnat od sebe neklid, který tě svírá. Vezmeš si trávu a dostaneš se někam jinam.

D. V.: - Jenže to zase není tak jednoznačný. Spousta lidí je na tom ještě hůř, když si zakouří.Drogy otevírají v člověku prostory, o kterých ani netušil, že existují. A pak záleží na člověku na jaké je duchovní úrovni, aby se s tím poznávaním sebe sama nějak vyrovnal. Myslím, že to je nesmyslný vytrhavání se z reality a vyhýbání se překážkám, který člověk stejně musí zdolat jen vlastníma silama.

P. M.: - Pozitivnější připad užívání kouřených drog jsou hinduisti, kteří potřebují dostat se do stavu, kam se obtížně a pomalu dochází modlitbou nebo meditací. V stavu nadvědomí končí svět pojmů a člověk provádí nějakou duševnou hygienu. Když si kladeš v ten moment závažné životní otázky, zjišťuješ, co je nepodstatný. Pak se můžou věnovat meditacím. Asi by bylo pozitivnější dostávat se do tohto stavu nějakou jinou cestou, at' je to třeba sebehypnóza...

P. K.: - Jdeš po cestě a zakopávaš o různý kameny. Jeden z nich jsou drogy. Tak o ně zakopneš a jdeš dál. Všichni jsme to zkusili, ale nepotřebujeme to. Když cigarety a alkohol jsou taky drogy, co?

ZVÍŘATA

J. V.: - Jsem zásadně proti týraní zvířat, vyvražďování pro kůži, maso atd., vědeckým pokusům na zvířatech. Byli jsme všichni vegetariáni, ale teď jsme jenom duševní. Tady a při našem způsobu života to prostě prakticky nejde.

P. M.: - Nesnáším, když lidi mají doma ve městech psy a vůbec nějaká zvířata. Oni s nima chodí po ulicích a mně tím obtěžujou.

D. V.: - On se bojí psů.

P. K.: - Máme doma kobylku Lucku, ale já vlastně využívám spíš jenom výhody. Otec to voddře a já jezdím po louce, teď jsme si vyhlídli rybník, a budu ji tam plavit. Bude mít hříbě. Koně jsou bezvadný. Časem jich snad budeme mít víc.

TOUHY

B. V.: - Člověk bohužel ze svý podstaty spíš touží po věcech, které nejsou moc důležitý, a většinou špatný. Tak proto "Braň se touhám"...

P. K.: - Ty pozitivní, které směrujou třeba někam výš, o ty musíš usilovat, nějak je v sobě udržovat.

D. V.: - Vydobýt si je.

V letnej horúčave Oceán 
žmýkala Iveta Pospíšilová