Z T I S K U
OCEÁN - NEJÚSPĚŠNĚJŠÍ KAPELOU
Oceán je v poslední době jednou z nejúspěšnějších kapel v Československu. Vydala
5 singlů, 2 LP. Křest druhého alba POD PYRAMIDOU SNŮ se konal v dubnu, v pražské
Lucerně. Ostatně tak se jmenuje i koncertní pořad s kterým OCEÁN "pluje"
po republice. Já jsem tento koncert shlédla na dvou místech. Poprvé v Praze v Plasech.
Ten druhý se konal v místním klášteře a začínal přesně o půlnoci. Pohádkové
místo, pohádkový čas a pohádková hudba. Vše zapadalo. Bylo mi jako na koncertě
Rolling Stones v Praze. Opravdu nepřeháním ...
Jak jistě již víte, tuto českobudějovickou kapelu tvoří 4 kluci: Petr MUK
(zpěv), Dušan VOZÁRY (klávesy), Petr KUČERA (klávesy) a Jan VOZÁRY (bubeník).
Existuje ve světě země jménem Izrael. A právě tradicemi židovské kultury je
fascinována skupina Oceán. Ba přímo jimi žije.
"Dušane, souhlasíš s mým názorem?"
Samozřejmě. Souhlasím. Ale není to tak jednoznačné že bychom byli fascinováni
pouze židovskou kulturou. Působí na nás tradice i jiných národů. Z filozofického
hlediska zvláště náboženské systémy východu, tj. Indie či Japonska. V poslední
době pak tajemná rčení starověkého Egypta. Nicméně pro nás, jakožto Evropany je
historicky nejdůležitější tradice národa Izraele a to ze dvou důvodů. Naše
kultura vyrůstá z křesťanství a vše, co děláme, se k němu nějak vztahuje.
Křesťanství vychází z židovského Starého zákona a celá naše historie je jím
tudíž zásadně poznamenána. Za druhé, obrací-li se člověk k dějinám Evropy musí
se vyrovnat s tragickým osudem tohoto národa vždy pronásledovaného a
nenávděného, ať už ve středověku, ve fašistickém Německu nebo bolševickém
Rusku. Je to o to absurdnější, uvědomíme-li si kolik lidí, kteří něco znamenali v
kultuře nebo vědě bylo židovského původu.
"Jak jste se vůbec k této otázce dostali? Vedli vás k tomu rodiče?"
V rodině základ je, bezpochybně. Matka je profesorka češtiny, takže jsem
odmalička hodně četl, což ve mně vzbuzovalo celou řadu otázek, na které jsem
začal hledat odpovědi. Někdy v šestnácti jsme začali soukromě studovat filozofii a
později, to už jsem bydlel v Praze jsem začal chodit na různé filozofické a
náboženské přednášky a snažil se najít nějaký vlastní postoj ke světu a
životu v něm.
"Vznikl Oceán a vy jste své postoje k životu chtěli nějak promítnout do
hudby?"
Nikoli programově! Začali jsme hrát prostě tak, že nás to bavilo, a vůbec jsme
nepřemýšleli jestli do muziky něco promítáme. Naše východiska a postoj ke světu
jsou velmi podobná a ten duchovní rozměr je pro náš život nesmírně důležitý.
Muselo se to tudíž nějak projevit. Měli jsme také štéstí v tom, že náš kamarád
Petr Hons, který prošel podobným vývojem, začal psát texty, které přesně
vystihují naše pocity a můžeme se s nimi zcela ztotožnit.
"A myslíš, že tomu rozumí publikum?"
Naše publikum jsou většinou hodně mladí lidé. To je dobře. Jsou právě v tom
věku, kdy si začínají klást otázky a hledat na ně odpovědi. Myslím, že není
důležité, jestli rozumí do detailu tomu co děláme, ale působí to na ně mimo
rozum. Některé samozřejmě zajímá jen vnější stránka věci, ale je více
takových, kteří cítí, že jde o něco víc a začínají hledat. My jsme nikdy
nechtěli podávat nějaké recepty nebo návody k životu, ale jen vyjadřovat naše
vnitřní pocity a klást otázky. A je výborně, že je čím dál více těch, kteří
si je kladou s námi.
"Ale nějaký čas to trvalo."
To je v pořádku. Překvapivé je to spíš u většiny hudebních kritiků a
publicistů, kteří nás v tomhle dlouho ignorovali. Nikdo se nikdy nezajímal jestli tam
jde o něco hlubšího. Texty nezajímaly takřka nikoho. Hudba, kterou člověk
poslouchá v mládí, ho většinou provází celý život. Je fajn, že hrajete muziku,
která se líbí. To samozřejmě dává tomu co děláme smysl. I když hrajeme prosté
proto že nás to baví, jsme nadšeni z toho, že se to líbí tolika lidem. Každá
aktivita, která vychází z člověka do světa musí být někomu určena, jinak nutně
ztrácí smysl.
"Odbočme teď trochu od hudby. Co jsi naposledy četl?
Přiznám se, že moc času na čtení mi teď nezbývá. Nicměně přečetl jsem si
znovu některé filozofické knihy, které teď poprvé oficiálně vyšly. Například
eseje nejvýznamnějšího českěho filozofa Jana Patočky. Znova jsem si přečetl pana
prezidenta - dopisy z vězení. Ty jsou výborné a velmi inspirativní.
"A co si četl v těch - nácti, vždyť tohle vše je dost náročná četba."
Je a není. Člověk si k ní musí hledat cestu, vypracovat si trochu abstraktnější
chápání. Vzpomínám kolik mi bylo. Je to dávno. V těch patnácti – šestnácti na
mě rozhodné zapůsobily dvě knihy: Dostojovského Zločin a trest, který jsem začal
číst jednou večer, četl celou noc a dorazil druhý den pod lavicí ve škole. Románi
česko-německého spisovatele Gustava Meyrinka Zelená tvář a pak velmi zvláštní
polobeletristická kniha Jitro kouzelníků, která dokáže člověka skvěle vykolejit z
běžně užívaného způsobu přemýšlení.
"Co máš za školu?"
Počítače. Výpočetní techniku. Mám na to nepříjemné vzpomínky. Byla to taková
podivná výběrová škola, kde bylo pár normálních lidí a jinak samí "slušní
kluci". Montovali rádia a četli sci-fi literaturu. Těžká deprese. Já jsem byl
vždycky rebel. Nevím, jak jsem mohl tu školu dokončit. Chodil jsem pořád k řediteli
na pohovor, dvojky trojky z chování . . . Brr
<< zpět
Správa stránek - PETR_2000 *
Webdesign a správa MISHKA * 1999
|
