Tvá?í v tvá? jí už nejsi
jen svoji lítost máš
a v chutích pravda révy
jak kámen dopadáš

já, a už nic nezbývá
já, se jen v sob? zalyká

Imartón, to jen proto, že se mýlíš
do ticha dozníváš

H?eší, má bolest v srdci
malátný se jí odevzdává
nev?rný sob?, k druhým
do o?í, se už nedívá

já, a už nic nezbývá
já, se jen v sob? zalyká

Imartón, to jen proto, že se mýlíš
do ticha dozníváš
Imartón