Na zimní stran? se tvá?í sever
a úder slyší z dopad?
co hladí vlasy nám jen z náznak?
v padlém stromo?adí
bezv?t?í se svádí

Ruka sv?j nejtišší pohyb ztrácí
a v hloubkách m?kkých dosah?
v n? mlýny vždycky ml?í, sebe pooto?í
pohyb neubývá
odpoví a neusíná

On ví jak vítr vál
a m?síc roztéká v dálce
rej vzlyk? jmen a smích? strá?
jsou mlýny v nažloutlé tráv?
On ví sám co vídává
a stíny ohýbá v p?lce
je-li z prachu tvá? i starý sná?
tak tomu nebývá stále

Pod hlavou leží zem jen z po?átk?
snad ze sn?, možná zázrak?
skvrny slunce na mincích,
je pannou v orlicích
najednou se stmívá
po v?tru t? hlídá

Po dechu je zase cítit náš vzduch
je plamen bdících kraj?
smotky doby v dotecích, mlýn je nerozplétá
mizí na ramenou
v síle mrtvých rukou

Mlýn jen tak povídá
když vítr do n?ho snáší
to co ne?íká
... vždy? on se jenom zas tvá?í