T E X T Y


VĚTRNÝ MLÝN - Petr Hons

Na zimní straně se tváří sever
a úder slyší z dopadů
co hladí vlasy nám jen z náznaků
v padlém stromořadí
bezvětří se svádí

Ruka svůj nejtišší pohyb ztrácí
a v hloubkách mělkých dosahů
vně mlýnů vždycky mlčící, sebe pootočí
pohyb neubývá
odpoví a neusíná

On ví, jak vítr vál
a měsíc roztéká v dálce
rej vzlyků, jmen a smíchů stráň
jsou mlýny v nažloutlé trávě
On ví sám co vídává
a stíny ohýbá v půlce
je-li z prachu tvář i starý snář
tak tomu nebývá stále

Pod hlavou leží zem jen z počátků
snad ze snů, možná ze zázraků
skvrny Slunce na mincích
je pannou v orlicích
najednou se stmívá
po větru tě hlídá

Po dechu je zase cítit náš vzduch
je plamen bdící do krajů
smotky doby v dotecích, mlýn je nerozplétá
mizí na ramenou
v síle mrtvých rukou

Mlýn jen tak povídá
když vítr do něho snáší
ten co neříká
... vždyť on se jenom zas tváří



<< zpět


Správa stránek - PETR * Webdesign a správa MISHKA * 1999