T E X T Y
VĚTRNÝ MLÝN - Petr Hons Na zimní straně se tváří sever a úder slyší z dopadů co hladí vlasy nám jen z náznaků v padlém stromořadí bezvětří se svádí Ruka svůj nejtišší pohyb ztrácí a v hloubkách mělkých dosahů vně mlýnů vždycky mlčící, sebe pootočí pohyb neubývá odpoví a neusíná On ví, jak vítr vál a měsíc roztéká v dálce rej vzlyků, jmen a smíchů stráň jsou mlýny v nažloutlé trávě On ví sám co vídává a stíny ohýbá v půlce je-li z prachu tvář i starý snář tak tomu nebývá stále Pod hlavou leží zem jen z počátků snad ze snů, možná ze zázraků skvrny Slunce na mincích je pannou v orlicích najednou se stmívá po větru tě hlídá Po dechu je zase cítit náš vzduch je plamen bdící do krajů smotky doby v dotecích, mlýn je nerozplétá mizí na ramenou v síle mrtvých rukou Mlýn jen tak povídá když vítr do něho snáší ten co neříká ... vždyť on se jenom zas tváří << zpět |