FAN CLUB OCEÁN BULLETIN 6 (1993)

Z T I S K U

FAN CLUB OCEÁN BULLETIN 6 (1993)

KALENDÁRIUM OCEÁN 1992

Leden
Oceán neplánovaně ruší koncertní turné. Důvodem je natáčení filmu Shalom v Izraeli. Šíří se fámy o rozpadu skupiny. V této atmosféře vychází publikace Pavla Kracíka OCEÁN - Biografie 85-91.

Únor
Dvanáctého února se v prodejně OPUS v Praze koná autogramiáda Oceánu u příležitosti uvedení Biografie do prodeje. I přes neúčast nemocného Petra Muka fanoušci před prodejnou téměř zablokovali provoz v ulici. V písničkové soutěži Triangel spolu úspěšně soutěži Oceán i Shalom, skladby Prázdná ulice a Až jednou.

Březen
Začátkem měsíce se Oceán účastní v pražském Supraclubu předávání cen časopisu Melodie. Cenu získal Petr Muk, jenž se stal zpěvákem roku. Po lednové maxisinglové premiéře se objevuje i první album projektu Shalom.

Duben
Na podporu prodeje alba Shalom rozjíždí skupina Shalom koncertní turné s mimořádným ohlasem u posluchačů. Petrové Muk a Kučera před televizními kamerami popírají zprávy o rozpadu Oceánu. Honza Vozáry vystupuje jako host skupiny Wanastowy Vjeci. Dušan Vozáry se věnuje produkování 2. albaskupiny Vanessa - Flash-back. Spolu s bratrem vystupoval 30. 4. jako host této skupiny na jejím koncertu v pražském Bunkru. V Brně se koná vyjímečně koncert Oceánu spolu se skupinou Team a Lucie.

Květen
Dušan Vozáry odkládá vydání svého sólového projektu, upouští i od původního názvu Tel Aviv a rovněž od původního tvůrčího záměru. Shalom pokračuje v koncertování s veleúspěšným programem a jeho album se stává nejprodávanější v Československu, když jen za první týden se prodalo 55 tisíc nosičů.

Červen
Shalom přichystal pro své fandy maxisingl Léto měsíců. Oceán začíná připravovat nové album, které ponese název 2 1/2.

Červenec
Jedenáctého na koncertě v Ostravě dochází k ukončení koncertní činnosti projektu Shalom a pomyslné žezlo přejímá opět Oceán.

Srpen
Oceán odjíždí do Řecka, aby zde natočil čtyři videoclipy ke skladbám z nového alba. Obrazovou podobu dostaly skladby Jeden den, Aha, Létám a Lék světu. Honza Vozáry píše knihu o historii bubenických modulů, o programování a elektronických bicích vůbec. Pracuje rovněž jako producent firmy Popron, kde produkuje singl skupiny HaIlo. Dušan Vozáry dělá producenta na 1. albu skupiny Jerusalem V kruhu.

Září
Bratři Vozáryové připravují společně s bývalými členy skupiny Monte Rosa projekt židovských písní s názvem Chevra. Od poloviny měsíce připravuje Oceán novou podobu koncertního turné 92 1/2, které začíná koncem měsíce několika předpremiérami.

Říjen
Začátkem měsíce vychází dlouho očekávané album 2 1/2. Koncerty se těší obrovskému diváckému zájmu, album se mimořádně dobře prodává a to v době, kdy mezi nejprodávanější patři i drahé album Pyramida snů, od jehož vydání uplynylo již půldruhého roku. Oceán se objevuje opět v televizi - mj. v pořadech Bago, Kontakt, Triangel, Medůza, Poker Music, Hitparáda.

Listopad
S obrovským úspěchem pokračuje koncertní turné. Shalom natáčí maxisingl k 30. výročí skupiny Olympic, jenž vyjde začátkem nadcházejícího roku pod názvem Olympictures.

Prosinec
Petr Kučera a Petr Muk odjíždí natáčet do Paříže clip skladby Bon soir mademoiselle Paris. Z natáčení se včas vracejí aby stihli přípravy oceánského vánočního turné, které je tradiční tečkou za uplynulým rokem. No trhu se objevuje i výborná kniha Pavla Kracíka Něco končí, něco začíná.

Petr Černý

VŠÍM JSEM OCEÁN
Rozhovor s Petrem Honsem

V Biografii jsi u některých skladeb vysvětloval jejich vznik a smysl. Myslíš si, že to bylo správné? Alespoň mně to připadá jako jakési "zneuctění" atmosféry a nálad v tvých textech.

Z mého pohledu to bylo určitě správné, jinak bych to nikdy nevyslovil. Zneuctění čeho? Jsou to má slova, a já konečně cítil chvíli, kdy mi všechny otázky týkající se mých textů za strany jiných lidí připadaly ve smyslu toho, že asi ani já sám nevím, co píšu. Byla potřeba to říci, neboť domněnky o mých slovních mozaikách, kousků pocitů slepených do textů, to už se alespoň z části muselo přivést na pravou míru. Je pravděpodobné, že mé texty takto vypadají a může se zdát, že jsou tak psané, ale je v nich řád a určité nepsané pravidlo. Bylo málo těch textů, které byly jen "pocitové" a stálo by za to, abych si je dokázal vysvětlit dnes, kdy už o nich nic nevím, nenacházím jejich smysl, ale ty jsou opravdu jen dva, možná tři.

Kluci z kapely se už v několika případech vyjádiili k otázce náboženství a víry. Jaký je tvůj vztah k duchovním záležitostem?

Může se to zdát divné, ale já nemám potřebu se k těmto věcem vyjadřovat. O víře a náboženství se toho dá napovídat mnoho, ale pro mně je důležitější vlastní víru jaksi přenášet do praktického života, snažit se. Je to má, jen má vnitřní záležitost. Můžu říct jen jediné:nikdy k žádnému náboženství patřit nebudu, tak jako k žádné církvi. Chtěl bych být v tomto směru svobodným člověkem. Nechci být ničím vázaný ani svázaný.

Jakou hudbu posloucháš a co tě v poslední době zaujalo?

Vždy si v dané chvíli vybírám muziku, která je adekvátní k mé náladě. Proto se snažím rozšiřovat svou hudební sbírku. Při psaní poslouchám z větší části jen meditativní muziku, která dokáže nabudit zvláštní stav, který je nesmírně důležitý k vnitřní obrazotvornosti. Jsou to různé kršnovské zvonečky, indiánské zpěvy atd. Jinak poslouchám co se dá; od O. Osbourna až po Shakespears Sister. Je toho moc. Vždycky mám radost když slyším skupinu, která mne nějak oslovuje.

A co to bylo naposledy?
Myslím, že to byl D. Steward a jeho Vegas, a dále skvělá Suzanne Vega.

Často jsi při koncertě někde v sále, anonymní, v davu fanoušků. Jak ti připadají, jaký je tvůj názor na ně a tvé zkušenosti s nimi?

Při koncertě většinou vnímám to, co se děje na pódiu. Sleduji texty a hudbu a prožívám celý koncert. Každá chybička mě přímo vykolejí, zmrazí, ale na druhé straně, když kouknu v té polotmě kolem sebe a vidím, jak lidi tancujou a zpívají, hned se uklidním. Podivné to bylo při koncertu Shalomu, kdy se dvě dívky ptali, co říkám tomu Shalomu, že je to oproti Oceánu hrozný. V té chvíli si člověk připadá divně. Co jim na to mám odpovědět, když tady mám 99 % textů a momentálně tím Žiju? Ale je dobré se takhle při koncertě pohybovat mezi fanoušky, něco se dozvím a hlavně moc lidí mně nezná, takže o to je všechno zajímavější.

Jsi více Oceán nebo Shalom? Jak si myslíš, že se bude vyvíjet budoucnost těchto dvou skupin?

V obou skupinách mám svou práci, a proto jsem oběma skupinami prosycený stejně a nedělám nijaké rozdíly. Ale když budu uvažovat v jiné poloze, tak jsem vším Oceán. To jsou právě otázky minulého, vzájemného jednoho společenství lidí v uzavřeném kruhu. Budoucnost však neznám a tudíž nemůžu předvídat.

Občas se "Oceáni" blýsknou s nějakým svým textem. Jaký máš názor na jejich příležitostné textování?

Mám z toho srandu, protože co napíší oni, to se pomalu vždycky stává "hitovkou". Proto vždycky říkám, že nejsem žádný textař, žádný hitovkář. U mě slova jenom tak skrytě plynou. Musím se ale vrátit k jednomu textu, a to je Dušanův text Vždyť stačí. Petr Muk napsal hodně textů, třeba Naděje, Petr Kučera - Ráchel, všechno dobré vynikající, ale dle mého názoru je ten Dušanův nejlepší. A proč? Protože tam jsou slova položená tak, jak se člověk ptá, a jak je mu zároveň odpovídáno. Dokonce si ho pro sebe tiše přeříkávám. Škoda, že Dušan žádný jiný podobný nenapsal.

Počítá se s vydáním nového alba Oceánu se zcela novým materiálem. Pracuješ na něčem a nebo tušíš směr, kudy se budou ubírat tvé texty?

Jestliže budu mít možnost textovat další desku Oceánu, tak se samozřejmě už teď moc teším. Záleží však na skupině, jestli bude mít chuť se mnou opět spolupracovat. A texty se budou pravděpodobně ubírat tam, kudy se bude zrovna ubírat má mysl a srdce.

Miroslav Štěpka

K rozhovoru s textařem Oceánu a Shalomu Petrem Honsem otiskujeme s laskavým svolením autora i jeho tři starší texty z raného období Oceánu, které nebyly dosud nikdy publikované! Zatímco písně Vyjdi ven a Krása jsou zvukově zaznamenány (druhá jmenovaná se dokonce stala součástí vánočního koncertu coby zvláštní bonus) , píseň Nejistota v sebe hrál Oceán pouze jednou na koncertu českobudějovickém klubu Staroměstská v únoru 1988. Lze se tedy právem domnívat, že tato skladba nebyla zvukově zaznamenána. Zůstal však text, o jehož existenci téměř nikdo nevěděl, který ležel několik let v archívu Fc a díky tomu Vám ho nyní jako nejcenější klenot v tomto vydání nabízíme.

VYJDI VEN

Přes okno koukám jen
jsem sám
já půjdu v dešti ven
jsem sám
mám v hlavě tisíc jmen
jsem sám
už prší pátý den
jsem sám...

A tobě řeknou
vyjdi ven

Pro štěstí se však přeme
jak rád
jsem pánem citadel
jak rád
však vím, že nejsem ten
jak rád
co zváží dnešní den
jak rád . . .

A tobě řeknou
vyjdi ven

KRÁSA

Ty krásy
ve které nevěříš
jsou vážné v nepravý den
Že stálé?
A v tom se rozboří
bez sítí
nechytneš nic.

Slavíci v lidských barvách
jenom tak zaspíváš
vezmem si věčné vztahy
výš k sobě
blíž do srdcí dál

Pád lásky.
Co v květu naruší?
promlouvej
když čas je náš
naslouchej
jak city rozbolíš
odejdou
a víš co dál?

NEJISTOTA V SEBE

Bezpočetný roj

zesláblých motýlů, obavy má
už přichází mráz, hrou smrt čiší vyprázdní
pohyb zpět
křídla část a sněhu žár pálí vás
a v nářku co znám, jsou jen lítost nad sám sebou
chvění strun

vzdušný práh, brány krás blednou
vchod nekonečný, lžou i tiché pěn smání
slitý šum

v kruhu psát a slovo zmást v jiné
nevyslovené jím na pestrých paletách
dýchá

nejistota snad má tenký led

se spadlou hlavou stojí proti všem
prochladlým tělem je znát pustý dluh
sevřenou dlaní drží cizí klíč

NATÁČENÍ POD OLYMPEM

OCEÁN BOHATŠÍ NEJEN O ČTYŘI VIDEOCLIPY
V poměrně krátké době od svého natočení, dostal se dokumentární film o Oceánu v Řecku na televizní obrazovku, poprvé jako součást studia Kontakt, v samostatné premiéře potom 3. 12. 1992 na programu ČTV. Drtivou část filmu vyplňovala (a myslím, že zcela správně) obrazová ztvárnění čtyř skladeb ze zatím posledního alba skupiny Oceán 2 1/2. Mezivstupy, jakési "představovačky" jednotlivých členů souboru byly podmalovány dalšími skladbami z nové desky. Celkově působily tyto vstupy nenásilným, uklidňujícím dojmem. Přednášený text v některých případech působil dojmem, že je předem naučený a tak slova vyzněla nejen naivně, ale též nedůvěřivě. Z těchto hledisek nejlépe vyšel mezivstup Petra Kučery, po němž už následoval první, v televizi zatím nejhranější videoclip Jeden den.
Honsův text ve spojení s jakoby tesknou melodii a monotónním rytmem skladby přináší do naší fantazie hned několik nápadů, jakým způsobem téma skladby filmově zpracovat. Chybou všech v Řecku natočených clipů je absolutní absence nějakého souvislého příběhu či alespoň děje (podobně jako u Izraelských clipů Shalomu), což je však pochopitelné vzhledem k faktu, že scénáře všech videoclipů vznikaly až na místě, poté co se filmový štáb seznámil s podmínkami a místem k natáčení vhodným. Právě u skladby Jeden den je tato absence cítit nejvíce, byť oživení přináší zejména výborná kamera a způsob snímání zajímavé choreogarfie zpěváka Petra Muka, která se výborně hodila k charakteru jeho kostýmu. Rovněž herecký výkon zbytku souboru je skvělý, takže je stále na co se dívat. Záběry řeckých kulturních památek se dobře strefují do nálady písně a dokonale se podíejí na její gradaci v závěru.
Podobně je tomu i u druhého clipu Aha, kde se přesvědčujeme, že skvělá kamera v clipu předešlém není náhodná. Kameraman se výborně vcítil do muziky a způsob i volba nasnímaných objektů vytváří v divákovi zajímavé pocity jakési dokonalosti, zvláště je-li kamera neustále v pohybu, a ani na chvíli nezůstává stát na jednom záběru. Opět byl vybrán zajímavý kostým a dobře zvoleno prostředí do celkové atmosféry. Je těžké mezi tak kvalitními clipy říci, který je nejlepší. Přesto si myslím, že nejzdařilejší videoclipem je Létám. Díky roztřesené kameře o citlivým střihům dostává Létám nový, dosud neobjevený rozměr. Místo k natočení bylo opět dobře vybráno, byť by docela určitě nemuselo být v Řecku. Posledním řeckým clipem Oceánu je Lék světu. Je v něm použito hned několik výborných nápadů - Oceán v Dušanových brýlích, Oceán naboso, Oceán vystupující z moře. Na druhé straně jsou zde i záběry, jenž se nehodí - exhibice s vějířem v ruce, nákup trika. Závěr je však opravdu výborný a pro Oceán možná i symbolický.
Pracovní dovolená Oceánu v Řecku byla důležitá nejen z potřeby natočit videoclipy k chystanému albu, ale rovněž z potřeby znovuobnovit trochu narušené přátelské vztahy mezi členy souboru. A z této stránky je dnešní Oceán bohatší nejen o čtyři výborné videoclipy.

Petr Černý

OCEÁN 92 1/2
aneb koncerty ve znamení vzpomínek

Liberec 4.října 1992
Po několika málo předpremiérách byl liberecký koncert Oceánu vlastně premierou nového koncertního programu, neboť byl prvním po oficiálním uvedení nového alba 2 1/2 do prodeje. I proto se těšil velkému diváckému zájmu, což je v dnešní těžké době, kdy lidé na podobné kulturní akce moc nechodí, zvláště potěšitelné. Několik hodin před koncertem postávaly hloučky netrpělivých fanoušků před zavřeným kulturním domem a jak to již bývá zvykem, dožadovaly se vstupu dovnitř.
Hodinu před koncertem upoutali stylově oblečení oceánisté pozornost asi patnácti příznivců heavy metalu, vesměs ještě dětí, kteří svou vskutku prudkou inteligencí dokazovali skandováním různých hesel typu "Oceán do plynu". Následovali hrubé nadávky na zpěváka skupiny Petra Muka ve snaze vyprovokovat šarvátky a drobné potyčky, což se i přes zjevnou agresivitu metalistů naštěstí nepodařilo.
Budeme se bohužel muset smířit s tím, že totalitní komunistický režim vychoval v některých lidech netolerantní jedince naplněné nenávistí, kteří snad jednou pochopí nesmyslnost a krutost onoho "Oceán do plynu". Smutné je, že se to týká mladých lidí, kteří budou v dohledné době určitě zakládat rodiny a vychovávat děti.
O vážnosti tohoto problému svědčí i skutečnost, že čtvrthodinu před začátkem koncertu musel být celý kulturní dům (v němž se tu dobu nacházelo asi patnáctset lidí vyklizen. Důvodem bylo údajná přítomnost bomby v objektu. Mezi návštěvníky koncertu byla i tělesně postižená mládež, jež musela poměrně pracným způsobem opustit schodištěm vyhrazené místo na balkóně. Nemusím zdůrazňovat, že žádná bomba nalezena nebyla, šlo jen o další "žertík", který však zaměstnal více než desítku policistů. A ti potom zcela určitě chyběli jinde.
S téměř hodinovým zpožděním nakonec začal nový oceánský koncertní program. A začal ve velkém tempu, ozvaly se první tóny písničky V náladě a o chvíli později doslova vletěl na jeviště Petr Muk. Všechny přítomné překvapil, společně s ostatními spoluhráči zajímavým kostýmem a netypickou choreografií. Následovala nejdelší skladba koncertu Balada. Na oceánském albu 21 /2 kytaru, na níž je skladba postavena, hraje bývalý člen Oceánu Zdeněk Pavelec. Na jevišti se kytary chopil Dušan Vozáry. Její zvuk byl příjemným oživením computerového soundu. V jeho duchu se nesla instrumentální improvizace, po níž už následoval hit z dva a půltého alba - Jeden den. Diváci zcela evidentně pookřáli, byť tuto skladbu někteří ještě neznali. A pokračovalo se dál ve velkém stylu. Lék světu ukázal hlasovou sílu potnástistovek diváků v sále, kteří spontánně zpívali společně s Oceánem.
Dramaturgie koncertu přecházela za varu obecenstva do další části, následovaly totiž nejúspěšnější skladby z druhého oceánského alba Pyramida snů. Nejprve Doteky v zemi, potom Poslední soud se zajímavou mezihrou a hned tu byl snad vůbec největší hit současného programu (když Ráchel se už nehraje) Prázdná ulice. A opět následovala instrumentálka, tentokrát o poznání kvalitnější než ta první.

Petr Muk mění kostým a jede se dál.
Koncertní provedení Létám dává vzpomenout na skvělý řecký videoclip. Hodně pomáhají po celý koncert nesmírně působivá světla a citlivý způsob jejich obsluhy. Z nás jsme ty někdo a Zvonění jsou posledními svižnými písněmi, potom se nenásilným způsobem atmosféra sklidní a sálem znějí Aha, Černé je nebe a V mlze, která je posledním kusem v "řádné hrací době". Pěvěcky při ní vypomáhá Honza Vozáry, který opouští své místo za bicími a předstupuje před diváky, usedá před bicí soupravu, aby se později uprostřed písničky objal s Petrem Mukem. A sál bouří a aplauduje. Doslova vydupané a vykřičené přídavky. Slzy štěstí, dojetí i nostalgie u těch diváků, kteří pamatují první koncertní vystupování Oceánu. Ten se za ohromného jásotu přítomných vrací na jeviště. Opět jiné kostýmy, tentokrát je vyměnila hned celá kapela. Prvním přídavkem je Oceán z prvního alba Dávná zem . Potom další hitovka z repertoáru skupiny Noc je jako... a všeobecně oblíbený superhit Petr Muka Naděje. A znovu přejí Oceáni všem přítomným dobrou noc. Dváci však vyvolávají své oblíbence zpět na jeviště, aby mohli zahrát stále krásnou Dávnou zem. Diváci jsou neúnavní a Oceán pokračuje písničkou Padají koně, která je oproti studiové verzi z první desky obohacena zvukem Dušanovy kytary. Skvělé zakončení koncertu, teprve nyní se objevuje světlo v sále a lidé spokojeně odcházejí domů. Zdá se, že v tomto koncertním provedení našel Oceán sám sebe, vystihl přesně po dobu, kterou by měl mít. Všem pochybovačům, kterým se zdálo, že Oceán něco slevuje ze své romantiky a dokonalé "stylizace" dal ráznou odpověd. Výborné nasvícení, kostýmy a úprava scény navodila krásnou atmosféru koncertů známých z doby před několika lety. Sólové projekty i mimoskupinové aktivity jednotlivých členů Oceánu přitáhly k návštěvě koncertu mnohem více diváků nežkdykoliv dříve. Kdo však program viděl, musí dát za pravdu, že Oceán hrál tak jako vždy předtím, nezatíený nedávnou minulostí všech nedorozumnění a nezdarů.

Petr Černý

Praha 27.října 1992
Je úterý: Vlny Oceánu právě dorazily do Prahy. Hned od prvého okamžiku, kdy českobudějovický Oceán vplul na scénu Lucerny, strhával na sebe téměř veškerou pozornost zpěvák skupiny Petr Muk. Petr tančil a zpíval ve světlech refektorů, klesal nakolena a znovu a znovu promlouval k duším všech novoromantických příznivců Oceánu, kteří sem dnes přišli na koncert. Jako vždy na nás čekalo malé překvapení, tentokrát to byly nové kostýmy. Oceáni zahájili písní V náladě, následovali další - Balada, Lék světu, Jeden den,.. Tak postupně zahráli všechny písničky z nového alba Oceán 2 1/2 (až na jednu - Ráchel). Celkem zaznělo 18 starších i novějších písní. Fanoušci také celkem dobře přijali předskupinu - českobudějovický Jerusalem. Ti zahráli pět skladeb (nádherný gotický rock) a potom už technici přetvořili scénu pro Oceán.
Nálada v sále byla báječná, spolu s Oceánem zpívala celá Lucerna. Myslím si, že je dobře, že se alespoň na pár hodin všichni stávají "jedním z nás". Koncert Oceánu je určitě jedním z těch, na které se dlouho nezapomíná.

Miroslava Vyskočilová

JE TO NEBEZPEČNÁ HRA

Oceán na rádiu ROCK FM
(říjen jen 1992)

J.Čurný: Povodne som sa chcel bavit o veselších veciach, ale mali by sme sa v každom prípade vrátit k vášmu bratislavskému koncertu, ktorý bol v nedelu a nedopadol dobre. Rozhodne nie z vašej chyby.

P.Muk: My už jsme v Bratislavě, a nejenom v Bratislavě, i v Jihlavě měli jeden takový menší konflikt. Ale tedy v Bratislavě, když jsme byli naposled se Shalomem v Boccaciu, kde se křtila deska a i na koncertech se vždycky objevovali skinheadi, kteří pouštěli do éteru taková hesla jako Shalom do plynu, Muk do plynu a židi do plynu apod. A včera to přerostlo někam dál, kdy už při předkapele, kterou jsme přivezli z Českých Budějovic, přilétly na pódium asi dva kameny a jeden z nich zasáhl baskytaristu. Potom když jsme nastoupili my, se podařilo během první písně zasáhnout mé tělo šutrem velikostí asi lidské pěsti. Koncert se tedy přerušil na hodinu, volala se bezpečnost. Problém byl však v tom, že nebyl dostatek lidí od bezpečnosti, která to vysvětlovala tím, že musela těsně před začátkem koncertu likvidovat skupinku třiceti až padesáti arabských studentů, kteří se na nás chystali s nožema, kinžálama nebo já nevím s čím. Tak nevím, co se tu děje. Jestli ta bezpečnostní situace v celém státě přestává být svým způsobem pod kontrolou anebo jestli je projevem demokracie to, že po nás lidi začnou házet kameny, protože z nějakých důvodů nemají rádi nás nebo jiné vrstvy obyvatelstva tohoto státu. Nevím . . .

J.Čurný: V každom prípade si myslím, že usporiadatelia včera vóbec nezvládli situáciu. No, ako sa cíti kapela, ked takto musí prerušit koncert po prvej pesničke?

P.Kučera: Dnes ráno, když jsem se na hotelu probudil jsem si na to hned vzpomněl. Říkal jsem si, že je těžké smířit se s takovou věcí. Člověk by rád dostal nějaké zadostiučinění, poněvadž se cítí dotčený. Stojí tu proti sobě agrese a hudba a my na straně hudby se cítíme na pódiu strašně bezbraní. Rád bych viděl nápravu teď hned, ale už poněkolikáté je člověk vystaven pocitu takové bezmoci (tím poněkolikáté nemyslím jen problémy na koncertech, týká se to celého života), že jediná skutečná útěcha se zdá být pouze mimo tento svět.

J. Čurný: Nehrozí vám niečo takého, že sa v podstate začnete bát jezdit na koncerty?

D.Vozóry: No to snad ne! Zrovna jsem dneska přemýšlel, že to ještě pořád není tak šílený jako třeba v Německu, kde ten fašismus má delší tradici. Nicméně i tady to začíná být nebezpečné. Opravdu ti psychopati, kteří nevím jakým způsobem uvažují, si zhmotňují nějaké své problémy do představ nějakých nepřátel. Nemají žádnou nenávist třeba k židům nebo k jiným skupinám a ani v tom, myslím si, nevyrostli. To je prostě taková hra na něco. Nicméně ale ta hra, protože je to hra v partě, skupině lidí, už přerůstá pomalu do něčeho nebezpečného. A asi budeme překvapení, až se dožijeme toho, že opravdu začnou zapalovat a střílet lidi, jako je to třeba dnes už v tom Německu. Takže je to takové dramatické a my samozřejmě hrajem úplně pro jiné lidi a pokud nebudeme ohroženi na životech, tak budeme jezdit a hrát. Ale měl by se dořešit ten problém, že skutečně jsou nějaké zákony a nějaká společnost, v které žijeme všichni a že nemůžou určité skupiny téměř zdegenerovaných jedinců ohrožovat další lidi, kteří jdou na kulturu nebo se bavit.

J. Čurný: Velmi ma potešilo, že ked sa už ako tak ta bezpečnostná situácia vyriešila, že tam skutočne ostalo to vaše publikum a aj navzdory ich vlastnému znechuteniu dokázali sa predsa len aspon akým - takým zposobom zabviť, aj ked mám dojem, že tiež mali taký stiesnený pocit.

J.Vozáry: Byl tam celkově z té atmosféry a z toho publika cítit určitý pocit strachu, šok z něčeho, co tam lidi viděli. Ta pauza a potom vlastně polorozsvícený sál.

D.Vozáry: Hlavně to trvalo strašně dlouho. Hodinu se prostě nic nedělo. Seděli tam nějaké skupinky, lidi se dívali jeden na druhého a nějací skíni tam čekali, co se bude dít. Policie nebyla. Nepříjemné to bylo ještě z toho důvodu, že to chvíli vypadalo, že vlastně už hrát vůbec nebudeme. Nakonec to snad dopadlo alespoň jakžtakž dobře, i když pro nás to nebyl příjemný zážitek. Hrát, ponořit se do hudby - moc to nešlo, ale tak snad až tady budeme pristě, tak to bude určitě lepší.

Zpracoval Miroslav Štěpka

ROMANTICKÉ KRÁSNÉ VZPOMÍNKY
Album 2 1 /2 v prodeji na pěti nosičích

Přes všechny pochybnosti nakonec dlouho očekávané a dlouho slibované vzpomínkové album Oceánu vyšlo, aby tak uzavřelo jednu kapitolu v historii této nejpopulárnější skupiny u nás. Staré oceánské skladby zůstaly z jedné poloviny zachovány v podobě původní, tak jak byly kdysi dávno nahrány ve studiích českobudějovického rozhlasu, z poloviny druhé byly aktualizovány a upraveny podle současných hudebních představ kapely. A hovoříme-li o vzpomínkách na začátky Oceánu, nemůže na samém začátku vzpomínkového alba chybět píseň vpravdě historická a pro nynější slávu skupiny veledůležitá - Kučerova Ráchel. Ta nechyběla ani na debutové Dávné zemi, kde však doznala oproti původní verzi změnu směrem k větší a dynamičtější elektrosmršti, takže původní singlová nahrávka s kytarou Zdeňka Pavelce potěší.
Druhou skladbu dva a půlky Zvonění znají mnozí jen z demokazety Oceán I. z roku 1988. Skladbě dominuje výborný text Petra Honse (jeden z nejlepších textů) a citlivě vybíraná paleta použitých zvuků. Velmi čitelně je zde i typické schéma oceánských písniček, včetně bezchybné rytmické gradace v závěru.
Následuje další velký hit Lék světu, ve kterém si jakoby povídají formou krátkých hraných sekvencí syntezátory. Bezeslovný zpívaný refrén je dnes už pověstný a strhne doslova každého. Mezihra je zase dokonalá instrumentálně s výbornými bicími.
Zcela postavená na dobře technicky zahrané kytaře je Balada. Basová linka je až nepěkně jednoduchá a v celkovém dojmu zní Oceán v této nahrávce příliš amatérsky, působí syrově a na téměř sedmiminutovou délku kompozice i bez nápadů. Dobrý je však text, působící díky zpěvu Petra Muka upřímně.
Dávnou zem si mohou poslechnout pouze šťastní majitelé CD. Přitom se jedná o pravděpodobně vůbec nejromantičtější skladbu Oceánu, dávající vzpomenout na slavné Ultravox, stejně tak jako například skladby Lék světu, V mlze nebo Létám.
Právě Létám zahajuje druhou polovinu alba, tedy polovinu sestavenou ze znovu nahraných písniček. A vskutku přicházejí velké chvíle Oceánu. Létám je nesmírně uvolněná, taneční skladba, která má všechny předpoklady stát se hitem.
Z nás jsme ty někdo překvapí skvělými aranžemi a pro Oceán dosud netypickými použitými zvuky. Přitom dává vyniknout výbornému zpěvu Petra Muka. Další zmiňování se o výborných textech by bylo nošením dříví do lesa.
V náladě je pravděpodobně ze všech deseti skladeb nejmladší a paradoxně i nejlepší píseň. Podobně jako u předcházející skladby jsou skvělé zajména aranže a použité zvuky, které ve své zkratkovitosti výborně doplňují hudební základ písně. Díky ním má skladba atmosféru a prostor. "Neworderovský" Jeden den posouvá Oceán až k samé hranici dokonalosti. Tesknou náladu písní dodává zejména neustále se opakující základní motiv, do kterého jsou jako kameny vsazeny další hudební nápady. Tradičně dobrá je i "šlapající' rytmika, v závěru dostávají prostor i oba klávesoví hráči jako doprovodní vokalisté.
Abyste si byli skutečně jisti, že stále ještě posloucháte v pořadí třetí album Oceánu, byla jako poslední zařazena píseň Aha, kterou dříve znali jen skalní fandové Oceánu, pamatující první koncertní program. Skutečně je v závěru slyšet starý dobrý Oceán plný romantiky, krásy a nevyslovitelných pocitů. Jakobychom v myšlenkách znovu prožívali ony koncerty, kdy se Oceán potápěl do mlhy a Petr Muk se neúnavně otáčel ve světle stroboskopu a po jeho levici seděl za bicími vousatý bubeník.
Díky tomu, že je třetí či vlastně jen dva a půlté album Oceánu rozděleno na dvě části, může v konečném výsledku působit nekompaktním dojmem. Ano, chybí mu ona sevřenost Pyramidy snů, blíží se spíše Dávné zemi, která byla vlastně splácením letitého dluhu fanouškům, ale celkovou kvalitou a kompoziční a hudební vyzrálost Oceánu přehlédnout nelze. Oceán dokáže skvěle využívat všech svých předností: vynikajícího zpěvu v současnosti nejpopulárnějšího zpěváka domácí scény Petra Muka, skvělých a pro Oceán víc než důležitých textů romantika a snílka Petr Honse a především originálních nápadů při komponování. To vše posouvá Oceán výš, jeho nahrávky jsou konkurence schopné i za hranicemi naší republiky. A ted nemyslím popularitu na Slovensku, ale britský hudební průmysl, který by se mohl obohatit o další překvapení s názvem Oušn!

Petr Černý

2 1/2 OČIMA FANOUŠKŮ
Věz, že zabloudíš v ten sen

Zabloudila jsem do snu, ve kterém jsem viděla oživené staré časy. Hodně vody se od té doby přelilo Oceánem a zamíchalo kartami života a srdcem i dalším zbloudilcům.
Každý z nich může samozřejmě cítit něco jiného, ale ve mně 2 1 /2 vzbuzuje nostalgii a stesk. Po prvních koncertech a těch dalších, po jakémsi stavu vytržení se z reality beztvaré šedi stereotypu a bezvýchodném plácání v nicotě materialistického světa.
Po prvních přátelích a těch daních stejně postižených chorobnou touhou po oceánské hudbě z různých koutů země, s kterými mě dodnes spojuje pouto, i když se přesouvá za hranice Oceánu ke The Cure. Po všem, co pro mě Oceán znamenal a znamená - kus mého života, nejkrásnější prožitky, náznak k jakému cti se duše ubírá.
Stačí si poslechnout minulé LP i "staronovou" 2 1 /2, kde zařazené písně by se mi líbily i ve staré nepřibarvené podobě, jako když jsem je slyšela poprvé. Ale myslím si, že bych je poslouchala s větší bolestí a mrazením vzpomínek na doby zrodu všeho dnešního Oceánského, kdy vody nebyly zakaleny Shalomem a "fanoušky", kteří kam móda, tam plášť a kteří už nezabloudí v ten den, kdy stačil jen obyčejný smutek a Oceán do rozechvělé duše - škoda, že na 2 1 /2 chybí Vždyť stačí, Krása, Vyjdi ven, ale snad se na ně někdy dostane řada, aby "starým generacím" oceánistů připomněla začátky skupiny, na které se zapomenout nedá, i kdyby se nakrásně chtělo. Pozdě . . . už přeplul úplněk srdcí - vzpomínka příliš jasná, aby se zapomenout dalo.

Petra Netopilová

Ak sa mám vyjadrit' o albume 2 1 /2 musím najskor povedať, že mi spravil velkú radosť a určíte nielen mne. Niektorí z nás vlastnili a uchovali nahrávky piesní ako najvzácnejšie relikvie, ale mnohí z nás tieto piesne vobec nikdy nepočuli. Konečne sme sa ale po dlhom čase dočkali všetci. Na trhu sa objavila nová LP, no myslím se ale, že z nie príliš doriešeným obalom. Ale hlavne, že už je tu. A čo mi ešte na novotu albume vadí je to, že jednu časť albumu tvoria póvodné nahrávky a spev vyznie naozaj tak, ako keby Petr Muk spieval do telefónu. Ale už dost zlej kritiky, album treba brať ako celok a ten mi naozaj spravil radosť, pretože je dobrý.

Marian Bizub

Na této desce už na první pohled či poslech překvapuje zařazení, i když ve velmi zajímavých verzích, ale u mnoha posluchačů ohraných skladeb Ráchel a Dávná zem. Nemohly být zařazeny na CD jako dohrávky? Určitě by na jejich místo většina posluchačů přijala hlavně Vždyť stačí či Krásu a možná také Vyjdi ven. Že nebyl čas to je trestuhodné "vysvětlení". Může za to opravdu Shalom, že deska zdaleka nedosáhla úrovně Pyramidy snů. I když, dalo se to čekat od vzpomínkové desky, ale ne zase tak výrazné rozdíly v kvalitě. Přece máme v živé paměti odpověd Petr K. na programu ČTV 3. 3. 1992 na otázku - "znamená Shalom konec skupiny Oceán?" Odpověd zněla takto: "Skupina Oceán po šesti letech práce, práce ve studiu, práce na pódiu prožívá první půlroční pauzu, do které projekt Shalom ideálně zapadá." A Krása nebyla z časových důvodů natočena! Velice příznivá věc, která provází tuto desku je malá reklama, méně stejných rozhovorů v různých časopisech. Už je na čase aby tato hnusná komerce opustila Oceán nebo raději v něm utonula. Záleží na vkusu posluchačů jak se jim líbí nové verze starých skladeb, které nikdy nebyly vydány na CD nebo LP. Takže nemůže být žádná řeč o nových verzích. Některé skladby by měly být pozměněny, jako Zvonění. U některých to je možná chybou, že doznaly změny (Z nás jsme ty někdo už není to co byla původní verze této skladby). Důležité je, že se po letech vrací velmi úspěšná skladba Jeden den.
Kdo tvrdí, že The Cure je lepší kapela než Oceán možná má pravdu, ale po poslechu Oceánu si nikdo nemůže vzít život. Tomu kdo uspořádal skladby na této desce musíme být vděčni za to, že to udělal snad v tom nejlepším pořadí. 2 1/2 nás pomalu, ale jistě vtahuje a nutí nás přemýšlet nad životem svým a životem druhých. A to je určitě krása.

Marian Kaczmarczyk

Podle mne, je album 2 1/2 přímo skvělé!!! Typické oceánské melodie, nádherný hlas Petra Muka, je to prostě úplná Balada. Pokaždé když si pustím tuto kazetu, se cítím ohromně. Hudba je okouzlující, příjemná a ty texty ...
Texty dávají smysl, mají nějaký cíl a nebo děj a to je moc krásné, člověk to musí prožívat a cítit. Některé skladby mi připomínají Depeche Mode, ale naopak některé (většina) jsopu typické jen a jen pro Oceán.
Mně osobně se nejvíc líbí Aha. Toto album 2 1/2 se jako ostatní velmi povedlo a doufám, že bude ještě takových skvělých písniček u Oceánu pořád přibývat.

Silva Peštuková

SETKÁNÍ FAN CLUBU OCEÁN
Trenčín 7. 11. 1992 aneb 4. narozeniny Fan clubu

Začalo to tím, že jsme dostali dopis od členky Fan clubu OCEÁN Zuzany Fialkové z Trenčína, v kterém nám psala o svém nápadu udělat na Slovensku sraz u příležitosti narozenin Fan clubu. Již delší čas jsme pomýšleli na podobnou akci, ale stále jsme čekali na schopného člověka ze Slovenska, který by to vše zařídil, jelikož sami bychom těžko něco osobně dojednávali v místě tak vzdáleném od Českých Budějovic. Zuzana tedy přišla se svou nabídkou v pravou chv1i a my na ní vsadili. Následovaly dopisy, telefony, jednání až bylo vše připravené do takové podoby v jaké to viděli a prožili všichni zůčastnění. Bylo to vlastně první setkání členů Fc na Slovensku a doufáme, že i po rozdělení státu nebylo poslední.

A jak vše viděla Zuza?

"Táto akcia stála veľa námahy, ťažkostí a hlavne nervou. Som rada, že to vyšlo, aj ked nie úplne ideálne, podľa mojich predstáv a nápadov, ktoré prichádzali postupne asi 5 mesiacov dozadu. Viem, že tam boli malé (alebo velké) nedostatky (technika, málo času na prípravu sály pred začatím, atd, atd. ), za ktoré se velmi ospravedlňujem. No najváčšia "vada" bola, ako ako všetci vieme, ohľadom prívržencov hnutia Skinheads. Nedá mi a musím citovať z listu od Katky Kultanovej z Kysuckého Nového ktorý som dostala krátko po tejto akcii:

. . . vydali sme sa ( 150 až 200 fanúšikov) smerom k Športovej hale, kde kde sa konal koncert. Spočiatku bola organizácia policie dobrá, no čím tým ich bolo menej. Nakoniec sme sa ocitli sami vo velkej ulici a z bočných uličiek vychádzalo množstvo skinheadov. Vtedy som bola nútená utekať smerom spať aj ja. Aj ked som bola v druhej polovici davu. Ja a kamoška sme zašli až privelmi daleko, pretože sa nám celý dav stratil. Možno si to vieš predstaviť: dva zošokované osoby hladajúcev cudzom meste azyl, čakajúc, že z vedlájšej ulice sa na ne vyrúti banda, ktorá má proti ním množstvo pripomienok! Z tohoto dóvodu sa moja kamoška rozhodla ísť najbližším vlakom domov. Sama som tam zostať nemohla, takže nám prepadli 2 lístky na koncert. Na žel. stanicu prichádzalo noozaj namálo lúdí. Ver mi Zuzana, že byť svedkom toho, ako okolo 20 skinheadov doslova deptá 2 dievčatá (oceánistky z Čiech) nebol príjemný zážitok. Nikdy som niečo podobné nezažila, a tak ked som vídala oko bolí ozbrojení... Za opaskom pištol, dýky, nožiky, na rukách pásky s hákovým krížom. Neviem a nechcem si predstaviť, aké to bolo pred a hlavne po koncerte. Nebola som tam, ale oko som správne počúvala, tak okolo 150 skinheadov obsadilo halu... Boto mi lúto ludí, ktorí tam boli a modlila som sa za nich, aby sa im niečo nestalo...

Chcem se velmi ospravedlniť všetkým, ktorí v Trenčíne zažili niečo podobné ako Kačena a odkazujem im snád len to, že ma to velmi mrzí. Túto akciu som robila s tým pocitom, že robím niečo pre lúdí, ktorí budú mať z toho radosť, odpútajú sa od bežných denných povinností. Nikto si nevie predstaviť, akú radosť som mala ked som čítala , odkiaľ až k nám prišli fanúšikovia. (Pezinok, Podlužany, Bánovce nad Bebravou, Nové Mesto nad Váhom, Brno, Moravská Třebová, Malacky, Olomouc, Poprad, Beluša, Bratislava, Potvorice, Žilina, Modra, Nové Zámky, Vráble, Martin, Otrokovice, Kysucké Nové mesto, Rožnov pod Radhoštěm, Uherské Hradiště, Čachtice, Revúca, Dolná Brezina, Banská Bystrica, Pardubice, Praha, Strážov, Timoradza, Prešov, Plzeň . . . všetkých vás zdravím), akú radosť som mala.
Raz mi niekto vyveštil, Že práva toto obdobia v mojom života bude jedným z mojich šťastných. A k tomu ste mi dopomohli všetci vy a za to vám dakujem, a ešte sa vrátím k problému. Koncert prebehol bez akýchkolvek ťažkostí, hala vóbec nebola obsadená. Nejakú zásluhu na tom mali aj policajti. Moj názor je takýto: nie je možné odsúdiť niekoho za jeho názory, ktoré si silou mocou obhajuje, no rozhodne to naša spoločnosť, a nie len naša, aj vo svete, nemože zanedbávať, pretože čím dolej tým viac se rozširuje hnutie antisemitismu. A to myslím, nie je nič príjemné. No, ale mi to nevyriešime. ...Aj ked možno Mírovi sa to skoro podarilo. Pretože on počas akcie vyšiel do ulic aj s priatelom Alešom a pokúsil sa holými rukami, iba slovne o kompromis s celou tou bandou nachystanou zbiť ich. Myslím, že tí dvaja si zaslúžia obdiv, pretože "ich stretnutie" skončilo pokojne. Takže toto bota tá horšia stránka akcie. Na druhej strana to bolo kopu radosti, šťastia, úsmevov, božských pohľadov, nových kamarátstiev, lások, príjemnej zábavy...
Já, a nielen ja, som spoznala skutočne fantastických lúdí, objavila som nových priatelóv. Nakoniec som predsa mohla povedať: "Stálo to za to". No to len vďaka ostatným. Ďakujem chlapcom zo skupiny, manažérovi, manželom Čurným, všetkým, ktorí aspoň nejakým činom prispeli pri priebehu akcie. Moje vrúcne díky patrí Yvone a Mírovi, ktorí bolí super oporou a velmi im za všetko dakujem. Rovnako dakujem všetkým, ktorí sa prišli zabaviť a zo všetkých kútov republiky merali cestu do Trenčína. A v neposlednej rade dakujem všetkým sponzorom, bez ktorých by sa pravdepodobne akcia nekonala. Sú to: firmy DUCOM, CYKLO 1, PAVO, ŠANGHAJ, KONZULTA, TRENČAN, KS KUBRICA, p.Vrátny a p.Juriš + náš Fc. Verím a dúfam, Že sa v roce 1993 neudeje nič čo by rozdelilo to, čo cítíme a a čo všetkých fanúšikov spája. Verte v to aj vy."

Celou akci ze svého pohledu ještě pěkně popsala Miroslava Kostolániová z Vrábel.

"Hned ráno - asi o 9,50 som bola tuším prvá oceánistka na stanici. I ked to na mne nebylo vidieť. Dvaja starší páni si tam ukazovali na hrnúcich sa z ČSAD okoloidúcich prívržencov OCEÁNU a potichu sa rozprávali o nich. Ešte som bola celkom kľudná, no už som sa do toho chystala zasiahnúť. Až veta: "ved to sú asi tí skíní" bola ranou do živého. A starčekovia sa vzápátí dozvedeli pravdu a boli uvedení na pravú kolaj. Samozrejme som obehla celé mesto a bola som i pár metrov od "miesta činu" (ODA). O 12:45 sa to pred len tak černelo. Trochu výstredne v tom dave mohol pósobiť mój modrý kabát, no na chlapca, ktorý prišiel bosý, som nemala. Trochu nám organizátori zmarili plán, ked otvorili druhé dvere, než tie, pri ktorých sme stáli, ale náš beh a tlačenica to napravili. BOLI SME NA MIESTĚ! Vložím darček do krabice a hoc su na testy! Beseda i videofilmy boli perfektné. Len škoda, že zámer akcie a význam Oceánu nepochopili viacerí jednotlivci, ktorí rušili odpovede členov skupiny svojimi výkrikmi, smiechom alebo nevhodnými poznámkami. Zaujímavé bolo i vyhodnocovanie testov a darčekov, pri ktorom narobil Míra dobrú show. Ked som už išla spokojená z akcie, pridala som sa k čiernemu davu, ktorý za sprievodu pristavených vozidiel policie smeroval na stanicu, nadšenie razom opadlo. Práve ked som rozmýšlala, že to dobre skončilo a kde sa stratili tí skíni, zrazu počujem výkriky, samozrejme dievčat. Neviem, či ich aj zbili (bola som vzadu) ale bolo jasné, že dav sa pohol opačným smerom - dozadu. No tam nás zastavili pokriky: "my skíni nie sme zlí". A tak sme boli v obklúčení. S velkým strachom som sa pridala k okoloidúcim a prešla som cez bočnú ulicu preč. V ten okamih, ked som stala na druhej ulici mimo nebezpečenstva mi na tvári vyhrkli slzy. Nad zlom sveta i bezradnosťou človeka."

<< zpět

Správa stránek - PETR_2000 * Webdesign a správa MISHKA * 1999