FAN CLUB OCEÁN - BULLETIN 5 (1992)

OCEÁN 1991 KALENDÁRIUM

Leden
První týden v novém roce natáčí Oceán pro televizní M-Session clip Večer na zámku a 20. 1. potom ještě Noc je jako,.. pro bratislavský Triangel. Od poloviny ledna koncertuje s programem Dávná zem.

Únor
Pokračuje koncertní šňůra, na trhu se objevuje dlouho očekávaný singl Narcis / Večer na zámku. Po Dávné zemi a Času je z Trianglu 5. místem vyřazena i Noc je jako... .

Březen
Oceán se pomalu začíná topit v množství rozhovorů pro tisk, kromě pokračujícího koncertování po republice se zúčastňuje i vyhlášení ankety Discoslavík 1990, kde přebírá hned několik ocenění - 5. místo pro kapelu i zpěváka, 6, místo pro skladbu Čas a jako nejlepší píseň desetiletí se na 3. místě objevuje hit Ráchel. Pokud máte štěstí, můžete zakoupit i čerstvě vyšlý singl Noc je jako.../ Černé je nebe. Změnu doznala i trianglová znělka, kde skupina New Order nahradil oceánský Čas.

Duben
Duben je pro Oceán klíčový. Nejenže vychází 3. číslo fanklubového bulletinu, ale také nové album Pyramida snů, které odstartovalo i zbrusu nový koncertní program Pod pyramidou snů, uvedený poprvé v předpremiéře 7.4. na setkání Fan clubu v Prachaticích a 10.4. v premiéře v pražské Lucerně, kde skupina šokovala změnou image. Za výslednou podobu alba Pyramida snů obdržel zvukař Ivan Jombík cenu ZAI za nejlepší dílo sezóny.

Květen
Pokračují koncerty nového programu, tentokrát už s pozměněným technickým týmem. Fandové se konečně dočkali i reedice LP a CD Dávná zem.

Červen
1.6. Oceán nechybí na pražském večírku firmy Mute. Pokračuje v koncertování po celé ČSFR. Rozhovory s Oceánem jsou zveřejněny např. v Melodii nebo v časopise Muzikus. Objevují se také první zprávy o rozdílných projektech členů skupiny Oceán.

Červenec
LP deska Pyramida snů se stává nejprodávanější deskou měsíce. Pavel Kracík připravuje brožuru o Oceánu a Dušan Vozáry dementuje zprávy o rozpadu skupiny.

Srpen
Pokračuje koncertní šňůra, jejíž součástí je také setkání Fan clubu v Praze spojené s koncertem ve Valdštejnské zahradě, kde Oceán sledovalo několik kamer Československé televize.

Září
7.9. Oceán vystupuje na festivalu Bratislavská Lyra, vystupuje také v Rakousku, 21.9. povečeřel v Praze "U Pavouka" s Erasure. Samozřejmě, že pokračoval i v koncertech.

Říjen
Petrové Muk a Kučera natáčí svůj projekt Shalom, Honza Vozáry dokončuje práci na maxisinglu Haifa - Remix. V časopisu Československá televize vyšel rozhovor o natáčení ve Valdštejnské zahradě.

Listopad
Celý měsíc Oceán téměř bez přestávky koncertuje, vychází maxisingl Haifa a také bulletin č. 4.

Prosinec
Začátkem měsíce se konají dotáčky projektu Shalom, křest maxisinglu Haifa (v Táboře dokonce za přítomnosti televize) a 5.12. natáčení silvestrovské Hitparády, ve které se Oceán umístil jako nejlepší skupina na našich diskotékách a album Pyramida snů bylo sedmé nejprodávanější v roce 1991. 13.-14.12. Oceán natáčí clip Prázdná ulice pro Triangel. Na koncertech vánočního turné můžete zakoupit nejen nové plakáty a fotky skupiny, ale také igelitové tašky.

Petr Černý


MISTR REMIXU - HONZA VOZÁRY

V listopadu loňského roku se na našem trhu objevil maxisingl s názvem HAIFA REMIX. Pod touto značkou se skrýval bubeník Oceánu Honza Vozáry a samotný maxisingl obsahoval v remixové podobě čtyři oceánské skladby z alba Pyramida snů. Vzhledem k faktu, že samotné remixování je v Československu věcí zcela novou, překvapí nás nejen vysoká kvalita celkového výsledku, ale také komerční úspěch, neboť byl maxisingl v několika dnech doslova smeten z pultů prodejen.

A tak má první otázka na Honzu Vozáryho zní:


-Proč ses vlastně rozhodl zremixovat některé skladby Oceánu?

Původní záměr byl zcela prostý. Diskjockeyové si stěžovali, že písničky z druhého alba jsou méně taneční a nemohou tudíž na diskotékách plnit přání osazenstva o zahrání některé z nich. Proto jsme se po konzultaci s Karlem Penišem domluvili na čtyřech skladbách v podobě maxisinglu. Dále tady byla určitá tvůrčí pauza. Petrové se plně věnovali LP Shalom, Dušan začínal uvažovat o LP Tel-Aviv a já chtělzůstat věrný Oceánu.


-Proč Oceán nedal přednost zremixování svých skladeb nějakému zahraničnímu speciollstovi, který se remixováním přímo zabývá?

Maxisingl byl připravován pro Opus, který je permanentně v platební neschopnosti a proto byl celý problém vyřešen velmi rychle. O zaplacení studiového odborníka na nemixování nemohla být vůbec řeč. Je zázrak i to, že se tento experiment podařilo vůbec zrealizovat.


-Remixování není v Československu příliš rozšířené. Proto by mne zajímalo, jak vlastně probíhá a s jakými technickými problémy je spojeno?

Remixování skutečně není u nás běžnou záležitostí a proto také není v žádném studiu v republice na tuto činnost instalováno odpovídající zařízení. V zahraničí probíhá celý proces remixování na samplovacích přístrojích a celé je to vlastně záležitostí computerů, které tyto přístroje řídí a synchronizují.


-Podle jakého klíče jsi vybíral skladby, které jsi nakonec zremixoval?

Jak jsem již řekl, byl celý výběr konzultován s Karlem Penišem. Volba padla v podstatě na nejvhodnější skladby k remixování. Ve studiu se nahrávala pouze nová rytmická o melodickó linka, zpěv zůstal původní, pouze jsme ho trochu upravili technicky a v některých případech "zamjůtovali". K remizování jsem si pozval bratra, neboť je o mnoho zkušenější v aranžování melodických linek. V jeho případě jsem měl záruku, že jeho pomoc bude přínosem a nemusel jsem se zároveň obávat komerčních klišé. Po poradě s Karlem Penišem jsme vybrali moje čtyři verze Dušanem přearanžované a "vyšperkované" k lepšímu. Míchání ve studiu jsme pak hlídali společně.


-Která skladba Ti dala nejvíce práce a zabrala nejvíce času?

To se dá těžko posuzovat, neboť celá práce trvala asi dva měsíce a další problém tkví v tom, že remixování v podstatě nemá konec, je to stále otevřená záležitost.

-Nemyslíš, že nějaké popovější a tanečnější verze oceánských skladeb přispějí spíše ke komercionalizaci Oceánu, což si někteří vaši fanoušci nepřejí?

To je samozřejmě problém, který mi naháněl stále hrůzu, ale když posoudím druhou LP jako daleko komerčnější než tu první, pak si myslím, že jsme vybrali opravdu ty nejvhodnější skladby. Mohlo to v případě jiných dopadnout daleko hůř. A další věc je ta, že konečná podoba maxisinglu dopadla prostě jinak, než jaký byl původní záměr a proto cituji názor jednoho ze známých diskjockeyů: "To není maxáč pro diskotéky, ale pro sběratele." A možná je to dobře, že to tak je a já jsem rád, že jsem té komerci unikl ze sporu.


-Proč jsi zvolil pro vydání těchto remixů formu maxisinglu, u nás dosud téměř neviděných, a ne třeba formu dvou singlů, jak to bylo v případě dvou singlů před vydáním LP Pyramida snů?

Opět otázka financí, neboť výrobní cena dvou singlů je větší než výrobní cena jednoho LP. Návrh na obal a etiketu jsem si raději udělal sám.


-V jakém nákladu vlastně maxisingl vyšel?

10 000 výlisků, pouze na vinylu. A bez naděje na další dolisování.


-Jak jsi s konečným výsledkem spokojen? Jak myslíš, že budou tyto skladby přijaty?

Už jsem o tom hovořil. Konečný výsledek se nekoná, protože remixování nezná hranic. Slyšel jsem kritiku i chválu, ale jelikož je maxisingl beznadějně vyprodán, tak si myslím, že se to alespoň pár lidem líbilo a někomu jsme možná udělali radost.


-Mě osobně se ty remixy moc líbí, proto se moje poslední otázka týká budoucnosti. Chystáš ještě nějaké skladby zremixovat? Jestliže ano, které?

Přemýšlíme s bratrem o dalším takovém projektu, ale nic konkrétního Ti zatím nemohu říct, protože "cesty páně jsou... ."

Petr Černý


VÁNOCE 1991 aneb vrátit čas
(Praha Lucerna 17. prosince)

Pokud jste si udělali čas na návštěvu alespoň jednoho koncertu oceánského vánočního turné, strávili jste příjemné dvě hodiny v přítomnosti kapely, která se pokusila vrátit čas o dva tři roky nazpět.
Začátek koncertu byl "pyramidální", včetně kostýmů. Petr Muk zazpíval úvodní V mlze, dále Noc je jako... , Doteky v zemi, Čas. V tu chvíli snad byli mnozí i zklamáni, neboť se očekávaly i jiné změny než jen sněhově bíle potažená scéna, která sice navodila vánoční náladu, leč sliby z vyvěšených plakátů neplnila. Ale potom to všechno začalo. Kolikrát měnil Oceán kostýmy si netroufám odhadnout. Ty však nejsou tak důležité. Dúležitější byly skladby, které jsme v koncertním podání slyšeli kdysi dávno. Oceán snad ani netuší, kolik radosti způsobil zahráním takových skladeb jako Vždyť stačí, Aha, Zvonění či Znás jsme ty někdo. Škoda jen, že někteří diváci tyto skladby neznali, proto se jeví jako výborný nápad nahrát je na desku, jako vzpomínku na období počátečního vzestupu souboru.
Co se propracovanosti jednotlivých aranží týká, nemohou tyto písně konkurovat novým skladbám z Pyramidy snů, ale ve výpovědi lidské duše se dostávají mnohem hlouběji do lidského nitra než skladby nové. Ze starých skladeb Oceánu pramení zajímavé nálady, zřejmě ovlivněné pocitem vnitřního neklidu, bezmoci a nedosažitelné touhy v době, ve které vznikaly. Ale nemyslím, že by dnes nebyly aktuální. Spíše naopak. Pozor jen na některé rytmické "trháky" v mezihrách s příliš evidentní snahou roztleskat publikum.
Celý vánoční koncert probíhal v takové pohodě, že rušivě nepůsobilo ani vystoupení hosta, které bylo příjemným zpestřením a zdařilou ukázkou možnosti využití síly elektronického zvuku v současném pojetí hudby, kde jeden syntezátor bez problému nahradí celý orchestr zdatných a přesných muzikantů. V absolutní pohodě zpíval celé dvě hodiny i Petr Muk, jindy hlasově "odepsaný" po půlhodině zpěvu. V dobré formě byl i neúnavný Honza Vozáry a v absolutním soustředění oba klávesoví hráči.
Ještě před přídavky zahrál Oceán Naději, nový oceánský hit, který ce uvede do extáze asi každou malou holčičku, ale v množství ten večer zahraných skladeb vás muselo nutně napadnout, že Oceán má v rukávu (či spíše v computeru) mnohem kvalitnější písně. Rovněž po dlouhém čase opět zahraná V náladě mě nepřesvědčila. Použité zvuky připomínaly do průvanu pootevřené dveře a společně s výkřiky "umírajících" fandů dokonalý kompoziční chaos.
Po smršti přídavků, kde samozřejmě nechyběla plnou Lucernou vydupaná Ráchel, a druhého vstupu hosta koncert končí. Na prstech jedné ruky bychom mohli spočítat skladby, které Oceán na vánočním turné nehrál. V Lucerně mezi těmi skladbami bylo i Vyznání.

Petr Černý



Drazí a milí!
Vedení Fan clubu mne požádalo o krátký (nebo dlouhý) rozhovor do Bulletinu. Velmi rád bych Vám všem něco řekl, ale...
Za poslední půlrok jsem v televizi a všech možných i nemožných časopisech poslouchal a četl (a Vy jistě se mnou) tolik hlubokých a moudrých slov, že nevím, co bych k tomu mohl ještě dodat. Tak Vám alespoň přeji všechno nej... nej... nej... a těším se, až se v září zase uvidíme.
Dušan Vozáry

PS.: A zkuste si také někdy přečíst něco jiného než ony zmiňované možné i nemožné časopisy. ..


ROZHLASOVY ROZHOVOR S DUŠANEM VOZARYM V RADIU MIKROFORUM U PŘÍLEŽITOSTI KONÁNÍ AUTOGRAMIÁDY PUBLIKACE BIOGRAFIE 1985-1991


Oceán má zítra autogramiádu své publikace...

Je to taková historická chvíle, protože se povídá, že jsme se rozpadli a tak dále. Není to samozřejmě pravda, dali jsme si pouze takovou pauzu, i když kolem toho bylo plno zmatku. Nicméně stále platí, že je to jen pauza do září. Do té doby se budeme věnovat jiným věcem. Já svému sólovému projektu.


Jak jsi spokojen s kvalitou publikace?

Myslím, že je velmi dobře udělaná hlavně po obsahové stránce. Pavel to pěkně napsal. Jediné co bych býval přivítal, by byly tvrdé desky.


Nové projekty Oceánu do budoucna?

Určitě jsou. Jak říkám, pauza je do září, potom vydáme desku některých starších věcí, které jsme nahráli už kdysi v českobudějovickém rozhlase a ve studiu u Ládi Faktora. Některé vyšly jen na singlech, některé vůbec nevyšly. Deska sestavená z těchto skladeb by měla vyjít v září a s tím pojedeme na šňůru do konce roku.


Jaký je důvod, že už nekoncertujete až do září? Mluví se trochu o tom, že PetrMuk se dal na dráhu sólového zpěváka, a že už nemá potřebu, aby za ním vlál zbytek Oceánu. Nakolik je tato informace pravdivá a nakolik mi ji vyvrátíš?

No tak nevyvrátím, ale ani nepotvrdím, to já nemůžu. Nicméně Petr má potřebu si dát s Oceánu pauzu, zkusit si udělat také jiné věci a v podstatě jsme se dohodli. Já myslím, že to nevadí, dokonce to může i prospět věci a já sám jsem rád, protože mám spoustu jiných projektů, které tedy ve volném čase mohu dělat.


Nakolik Oceán splňuje Tvou představu o tom, jak dělat muziku?
Nakolik jsou kapelou dány tvůrčí hranice?

Samozřejmě určité hranice jsou, protože Oceán dělají čtyři lidi, kteří mají své představy, takže ta muzika je výsledek určitého kompromisu. Nicméně jsem s tím spokojen, i když jsem na druhou stranu rád, že mohu vydat svou sólovou desku, kterou budu dělat úplně sám (jenom s bráchou, který bude dělat bicí a možná nějakými hosty na klasické nástroje), kde bych se zcela hudebně realizoval, ale Oceán, i když je to kompromis, je pro mne velice dobrý.


Nepociťujete v poslední době, že trochu klesá vaše popularita?

Já si myslím, že neklesá, že naopak právě roste. Zvláště poslední dobou. Když jsme hráli poslední koncerty před vánoci, kde se to projevilo velice silně. Všechny koncerty byly vyprodané a i reakce na naši pauzu nesvědčí o poklesu popularity. Lidi nám hodně volají a píšou, takže myslím, že popularita neklesá.

Rozhovor zaznamenal a upravil
Petr Černý



TELEVIZNÍ AKTIVITA
Rozloha Oceánu = 40 minut
Koncem roku naše nepružná, ale přesto drahá Československá televize evidentně potěšila všechny fandy a příznivce Oceánu nabídkou čtyřicetiminutového záznamu koncertu z Valdštejnské zahrady. Program byl překvapivě zařazen na nejsledovanější vysílací čas našeho federálního kanálu a tak umění muzikantů mohly sledovat i starší ročníky. Proč jeho délka byla jen čtyřicet minut zcela nechápu, vždyť kdejaký Haló Pabera se na televizní obrazovce "mrcasil" víc než hodinu, takže nezbývalo nic jiného než vypínat nažhavený přijímač. Ale buďme vděční i za to málo, protože Oceán nepatří mezi skupiny, které by se objevovaly na obrazovce 5x denně v každé přestávce. Okamžitě se nám nabízí srovnání s jiným, do té doby jediným natočeným záznamem koncertu - OCEÁN - DÁVNÁ ZEM z křtu 1. LP desky v červnu 1990 na pražské Štvanici. Pomineme-li počet použitých kamer a jejich nesporně profesionální obsluhu, vyznívá ve prospěch ČST také zvuk, takže si už nepřipadáte jako kdyby vám Petr Muk zpíval do telefonu a o kus dál hrál dráťák. To víte, playback je playback. Proti televiznímu záznamu hovoří kromě již zmíněné délky i použití střihů a tak si nejsem zcela jist, zda-li alespoň jeden divák pochopil děj či alespoň základní myšlenku koncertu tak, jak ji nastínil Petr M. v minulém čísle našeho bulletinu.
Začátek byl opravdu velkolepý a skutečně se nechtělo věřit, že se ten večer natáčí koncert české kapely. Úvodní skladby V MLZE a DOTEKY V ZEMI vypadaly sice jako medailón Dušana Vozáryho, ale nakonec se přeci jen dostalo i na ostatní taneční kvality zpěváka a potom už obrazovka patřila Petru Kučerovi. Kameramana skladba VYZNÁNI inspirovala natolik, že jeho kamera začala doslova olizovat "Ježkovu" milovanou D 50ku, z čehož byl nervózní, ale televizní diváci si tak mohli vychutnat Kučerův prstoklad. Koncert pokračoval OSUDem, kde měl svůj prostor vyhražen opět Petr Muk, tentokrát se představil jako výborný herec. Závěrečná NADĚJE a přídavek RÁCHEL (co jiného) se vyznačovaly zoufalými záběry stejně zoufalých fandů v prvních řadách. Ještě naposled si mohly všechny babičky a dědečkové zazpívat "hvězdu na čele máš" a už se obrazovkou přehnaly titulky. A Bůh ví, kdy tase uvidíme nějaký ten koncert Oceánu v televizi!



SHALOM VE ZNAKU JINÉ HVEZDY
Ve znaku jiné hvězdy se prezentoval projekt Shalom 3 března večer na programu ČTV. Dokumentární film SHALOM, JISRAEL! měl pravděpodobně přiblížit pobyt páni Kučery, Muka a Honse v Izraeli. Nakonec jsme v převážné míře sledovali rozhovory s Petry Kučerou a Mukem v nepříliš zajímavém prostředí jakési vinárny. Tyto rozhovory byly prokládány "izraelskými" clipy Shalomu - Až jednou, Shalom, Léto měsíců, Jisrael. Bohužel ani jeden clip nebyl odvysílán celý, pravidelně byly přerušovány dalšími a dalšími otázkami...
Smutné je, že odpovědi obou zpovědníků se vůbec nelišily od filosofie už v minulých letech důrazně prosazované CELÝM Oceánem a tak divák v podstatě nedostal odpověď na otázku smyslu celého projektu, odloučení dvou hudebníků od naší nejlepší skupiny právě v době, kdy dosáhla pravděpodobně vůbec největší popularity.
Důvody tedy nejsou filosofické - Petr Muk měl dost prostoru už v Oceánu na prosazování své náklonnosti k judaismu, a tak dalším smutným faktem je, že příležitostný, v podstatě vedlejší projekt všech Petrů, vytvořený z Oceánského odpadu (ale velmi kvalitního!!!) vyjel natočit své čtyři clipy do Svaté Země, blízké a korespondující s tvorbou Oceánu daleko více než Shalom, zatímco Oceán natáčel dva roky clipy svých skladeb v domácích studiích a ulicích našich měst. Důvody vzniku projektu Shalom jsou tedy ryze hudební. Shalom na své první desce vyprodukoval vysoce kvalitní pop, s výbornými pěveckými výkony a čistě zpracovanými aranžemi, s dobrým zvukem. Některé skladby by mohl zařadit do repertoáru i Oceán (Zahrada odpovědí, Dvojhvězda, ale i Jisrael), většina je však pro Oceán zcela nepoužitelná (Odraz zlomeného zvuku, Přesypané pohledy) a oběma Petrům příliš líto nevyužít tyto nápady mimo rámec Oceánu. Vždyť takový popík se musí přece dobře prodat a doprovázený reklamou, která byla ve prospěch Shalomu vyvinuta, musí vynést i patřičný finanční efekt.
Bratrům Vozáryovým podobný styl muziky nesedí. Nemyslím, že snad proto, že byl nějakým způsobem horší ale spíše pro jiné "problémy", se kterými je spojen. Fandové projektu Shalom jsou totiž jedni ortodoxní fanoušci Oceánu, z jehož pozice Shalom těží (proč si to neříct), jednak ale i dvanácti, třináctileté holčičky, jež si po odchodu Kroků Franty Janečka z výsluní naší pop munic hledají své nové idoly a proněž je sympatický a upřímný Petr Muk a tajemný a kamarádský Petr Kučera dobrým terčem zájmu a oba jsou více než zdatnými nástupci Horňáka, Muchové a spol. V jejich prospěch hovoří nesrovnatelně vyšší kvalita výsledného produktu - Shalom není laciné opakování tří tónů pořád dokola a dokonce Petr Muk má několikrát širší hlasový rozsah než obvyklé půl oktávy "zpěváků" totalitních pop bandů.
Své popularitě u malých dětí (a lá začátky Depeche Mode) se Shalom nebrání. Naopak ji ještě přiživuje zúčastňováním se na různých diskotékách a podobných akcích, kde se zpravidla používá playback. Podobných akcí absolvoval Shalom víc než dost a myslím, že takováto popularita není zrovna to, co si všichni Petrově přejí. Těším se proto na další projekt skupiny Oceán!

Petr Černý



Prožil jsem něco, na co jsem čekalaneb Petr Muk v Izraeli

Je 4.1. chvilku před půlnocí, od země se odlepuje letadlo, které během pěti hodin spojí vzdušnou čarou Československo s ...

Je 5.1. kolem páté hodiny ranní, letadlo dosedá na posvátnou zem státu Izrael...

"... na letišti na nás čekal náš průvodce pan Pavel Uri Bass a odvezl nás na hotel, kde jsme se trochu prospali. Když jsem se probudil, oblékl jsem se a vyšel ven. Zjištění, že kousek od hotelu se rozlévá moře, mě tak mile překvapilo, že jsem se šel hned vykoupat."


Přibliž nám náplň osmí pracovních dnů ve společnosti Petra Kučery a Petra Honse.

"Hned 1. den jsme měli schůzi se zástupcem agentury, která nám zprostředkovala veškeré návštěvy míst, koncert, zajistila letadlo pro záběry na pláži a rybářské lodě pro záběry na moři.
Natáčeli jsme podklady pro čtyři videoclipy (Až jednou, Jisrael, Shalom, Léto měsíců) a dokumentární film (vysílací termín měl 3.3. - pozn. Fc). V Caesarie se natáčelo koloseum u Galilejského jezera pro clip Shalom, v Jeruzálemě pak panoráma a záběry na hřbitově, byli jsme u Zdi nářků a u hrobu Ráchel. Jeli jsme také do Betléma, kde se nasnímalo rodiště Ježíše.
Záběry na pláži a atmosféra léta se točily na krásném místě, kde na pískovcovém pobřeží vystavěl jeden umělec obrovský pohádkový dům. Po návratu do Tel Avivu se dotáčely věci, které jsme nestihli."


Do Jeruzaléma za vámi přiletěl Jirka Vatka. Ano, společně s ním jsme si byli prohlédnout dvě nahrávací studia. Potom jsem navštívil ještě jedno studio, kde jsem se seznámil s panem Ziv Sidim, což je člověk, který mimo jiné nahrával a produkoval předešlé desky Ofry Hazzy. Díky sprostředkovatelské agentuře jsme se zkontaktovali s manažerem a producentem Ofry. Pouštěli jsme mu SHALOM, koncert OCEÁNU z Valdštejnské zahrady a navrhli mu společný koncert. Výsledek? V Praze by se měl konat společný koncert SHALOMu a Ofry Hazzy. Samozřejmě, pokud to bude v silách některé z agentur. Náklady jsou hodně velké a je těžké najít vyhovující místo."


Tohle byla pracovní stránka a nyní z trochu jiného pohledu. Co znamenala návštěva Izraele pro člověka, který se rozhodl konvertovat k judaismu a proč zrovna judaismu?

"Problém navázání vnitřka na určitou náboženskou tradici řeším už od 19ti let. Po celých těch 8 let je pro mne na 1. místě nekompromisní monoteismus, takže jediný živý náboženský systém, který je podle mne výborně propracovaný, je judaismus. Človek má potřebu konfrontovat své názory s ostatními lidmi, má potřebu žít v nějakém společenství stejně nábožensky orientovaných lidí, proto si myslím, že má smysl hledat vchod do konkrétního náboženského systému. Synagoga je velká škola a člověk se bude muset celý život stále učit. Navštívil jsem dvě šábesové bohoslužby 1. v největší synagoze v Tel Avivu a 2. v Bat-Yam, které na mne velice zapůsobily. Prožil jsem něco, na co jsem čekal.

Yvona Šachová



PŘETÉKAJÍCÍ BŘEHY OCEÁNU
Shalom, Shalom, všude Shalom. V televizi; rozhlase, ve všech alespoň trochu čtených časopisech. V mnohých dokonce dříve, než vyšla LP deska, o které spousta lidí soudí, že je to spíše projekt Petra Kučery než Petra Muka, a že bez něho by si mohl zpěvák roku zpívat maximálně doma v koupelně. Skromný Petr Kučera by samozřejmě řekl, že to není pravda, neboť Shalom je projektem tří resp. šesti lidí. Takže se ho ptám;

Co vlastně bylo podnětem k natočení desky Shalom?

Naše hudební spolupráce s Petrem Mukem byla a je velmi úzká. Strávili jsme spolu hodně tvůrčích chvil, takže se v computeru nastřádala slušná zásoba materiálu, který přetékal břehy Oceánu. Hudebně stojíme velmi blízko sobě, stačilo tomuto materiálu dát formu a písně na desku byly tady. Petra lákala také možnost dát prostor v hudbě dívčímu vokálu, to mě zajímalo také.


Můžeš nám objasnit tento název? Má deska nějaké spojení se židy?

"Shalom" je židovský pozdrav. Je to pozdrav pokoje, blaženosti a klidu. Je výrazem naší touhy po vyrovnání se světem, s lidmi, s Bohem. Určitě písně reagují na podněty vzešlé z židovské kultury a náboženství. Je to v nás a nedovedeme přesně říct proč. Je to pro nás zázračný svět plný tajemna, který stál u kolébky našich dějin a určil například naši morálku.


Jak vlastně vznikla trojice Muk-Kučera-Hons?

Historie našich vztahů je známá z Oceánu. Nedovedu si v muzice, kterou děláme, představit jiné texty než texty Petra Honse. Jsou plné "někam" směřujících náznaků, vytvářejí prostory pro přesně nedefinovatelné pocity. Není zde nic jasné, polopatické, ale každý tuší. Od jisté doby jsem v muzice potřeboval projevit vic volnosti, hravosti, spontánnosti. Byly to spíše nápady, které přišly sami a bylo na nich škoda něco měnit, či je autocenzurovat, zpracovávat. Atmosféra práce s Petrem Mukem mi to plně umožňovala.


Tím jsi částečně odpověděl na mou další otázku. Čím se Shalom liší od Oceánu a v čem se mu podobá?

Podobá se tím, že je to muzika elektronická, hraná na syntezátorech. Novinkou je zde kytara Petra Muka. Písně Petra vznikají od kytary a elektronickým zvukem je odíváme. Kytara bude doprovázet písně i na pódiu.


Budou se skladby s této desky hrát i na koncertech Oceánu?

Ne. Projekt Shalom bude mít své zvláštní koncertní turné, začínající koncem března 1992. Tomu předcházejí zkoušky, příprava scény, světel, zvuku. Takže práce je zatím dost.


Kdo se na přípravě desky kromě vás podílel?

Shalom je nyní vlastně šest lidí - tři Petrové a tři Jany (vocal). Již tradičně Karel Peniš dramaturgicky a produkčně. Velmi aktivně Ivan Jombík, u něj studiová spolupráce s námi přerostla v něco víc. Organizačně a manažérsky Richard Dušák. Foto na desku zajistil Jef Kratochvíl, obal ve spolupráci s námi Karel Hons, bratr Petra Honse. Video zpracování některých písní z desky zajistila režisérka Katarína Ďurovičová (známá z klipu Čas a Prázdná ulice) s kameramany Martinem Točkou a Tiborem Selickým. Materiál byl natočen částečně v Izraeli, z části doma. Celé to zastřešuje firma Monitor s Vladimírem Kočandrlem a Josefem Přibem.


Omezí se vaše spolupráce s touto firmou pouze na projekt Shalom, nebo bude ještě v budoucnu pokračovat?

S firmou Monitor jsme začali spolupracovat všichni čtyři, celý Oceán. Je to spolupráce na jednotlivých projektech a není nijak časově omezená. Nejméně rok budeme mít spolu co dělat. Firma určitě vydá jednu desku Oceánu. Pak se uvidí.


Někteří si myslí, že vydáním tohoto projektu ztratí Oceán na své vyjímečnosti. Co Ty na to?

Takto jsem o věci nikdy nepřemýšlel. Byl by to trochu kalkul. Shalom vznikl proto, že jsme se potřebovali projevit tak jak se Shalom projevuje. Oceán je a zůstává Oceánem, prací čtyř lidí. Pokud někomu Oceán a Shalom splyne tak, že první ztratí na vyjímečnosti, je to jeho věc a pokud je od sebe oddělí, tak také je to spíše otázka pro posluchače.


Chceš na závěr rozhovoru něco dodat?

Oceán právě prožívá půlroční pauzu. Oceán jsou čtyři lidé, kteří spolu 6 let neustále pracovali. Tahle pauza je první po těchto letech. Sám za sebe můžu říct, že bylo nutno zastavit. Nechce se mi dělat písničky pro písničky, jenom proto, že jsem k tomu určen nějakým mým postavením muzikanta. Teď se můžu ohlédnout, co jsem to vlastně dělal a říci, chci to dělat dál, poněvadž vím proč. Protože během příštího roku mohu znovu prožít nejlepší chvilky nad nástrojem. Chvilky, kdy něco vzniká proto, že to chce vzniknout a ne proto, že se blíží termín vydání další desky. Je to pro mě moc důležité a těch chvil bylo za těch šest let na můj vkus málo, za ty co byly zaplať Bůh. A pokud žádné nepřijdou, není důvod pokračovat.

Petr Černý



SAMI O SOBĚ

"... je zajímavé, že všichni čtyři jsme vlastně v podstatě dost depresivní typy a naše hudba je přitom optimistická. Spoustě lidem na dně dokázala dát naději, nějaké východisko, alespoň sny. Přitom my jim však sny nenabízíme, dáváme jim jen něco, co je v nás uvnitř, kousek z toho našeho - možná skutečně jen vysněného - krásna."
"Někteří lidé vyčítají naší hudbě, že je až moc hezká, téměř až sladká, proč že v tomhle světě skoro nechutném, děláme něco takového. Proč? Nejsme hloupí, chceme krásu..."

Mladý svět, září '89


"... v žádném případě nechceme něco otevřeně hlásat. Stačí, když v lidech vzbudíme zájem o nějaký duchovní rozměr, nějaké náboženství třeba. Hlavně o něco hlubšího, než jen chodit každý den do práce. Něco řešíme a sdělujeme, pokud si to naši posluchači uvědomí, je to v pořádku. Z některých písniček vychází tragický životní pocit, ale není to úplně typické. I světci, třeba Tomáš Akvinský, měli pochybnosti a my je sdělujeme stejně jako naději a víru."

Filip pro náctileté, duben '91


PETR KUČERA: "... Mám strach, že až zestárnu a ohlédnu se zpět, nic tam neuvidím, a myslím to po lidské, ne pracovní stránce."

Jihočeská Pravda,duben '91


JAN VOZÁRY: "... snad právě proto, že pocitové a duchovní záležitosti nejsou dost dobře racionálně pochopitelné, nelze pravděpodobně v naší hudbě a textech hledat něco zcela konkrétního a jasně srozumitelného. Jsem přesvědčený o tom, že se jedná o takový zvláštní druh mapování nitěrných dramat v člověku samotném."

PETR MUK: "Jsem vděčný hudbě za to, že se nemusím zapojit do toho stereotypního, depresivního každodenního kolotoče výroby nesmyslných zbytečností, které ubíjí duše lidí, a který může svět přivést jedině do velké psychiatrické léčebny. Utíkám před tímto bláznivým světem sdělovacích prostředků ekonomické hystérie, utíkám do svého vlastního duchovního světa, který mě naplňuje a dodává životu smysluplnosti."

DUŠAN VOZÁRY: "... je-li však umění vůbec nějakým odrazem, pak jedině stavu ducha, tedy toho místa, kdy do světa vstupuje něco, co jej přesahuje, co je zásadně odjinud. A toto odjinud přicházející slovo je to, co tomuto zdánlivě nesmyslnému světu a absurdně tragickému životu dává smysl a vnáší do něj naději a víru."

POPULÁR, duben '91


PETR HONS: "Nemám konkrétní textařské vzory. Mně je vzorem život, velké osobnosti počínaje Gándhím. To je moje cesta, sdělovat něco, co sám potřebuji vyjádřit, co mám v sobě. Nepíšu pro publikum, ne podléhám diktátům a přáním."

Jihočeská Pravda, duben '89



JINÍ O NICH

Oceán

"Téměř výhradní textař Petr Hons je podle mě veliký talent, s darem působivé obraznosti při skládání svých imaginací do staronových mýtú. Redukce na několik základních pojmů neznamená nedostatek inspirace - jde o znovuobjevování často zapomínaných nebo neuvědomovaných pevnin v rozlehlosti oceánu dnů, v nichž je nám dáno žít."

František Fiala, Melodie 12/90


"Řada posluchačů by možná uvítala onu strhující a zvukově bezchybnou depešáckou jízdu strojů; ale to už by pak byt jiný OCEÁN, než je ten pěvecký pán nad sekvencéry, instrumentální hledač příznačných barev, textařský vyvolávač zvláštních nálad a pódiový romantik se srdcem na dlani. To už by nebyl jihočeský OCEÁN s ukrytou melancholií šumavských prázdnin, tajuplností středověkých kronik a opravdovostí úmyslů."

Karel Peniš, Melodie 7/90


°Tvorba OCEÁNU vychádza z najvlastnejšieho vnútra každého jej člena. A kto štvoricu pozná, dá mi za pravdu, že sů to enormné a nostalgické bytosti. Velmi jasne to cítiť v ich hudbe, v jej atmosfére.
...OCEÁN zostal hlboko ľudským i pri využití najmodernejšej techniky'.

Yveta Pospíšilová, Populár 11/89


"OCEÁN se stal jakýmsi znamením doby pro mladé od dejme tomu čtrnácti patnácti let až po x-leté. OCEÁN ústy svého zpěváka Petra Muka sděluje svým posluchačúm v inteligentních nepodbízivých textech to, co dnešní mladé trápí, co je baví, nad čím sami přemýšlejí, čím žijí".

-mg-/Práce, březen '91


'Samotní členové OCEÁNU textují jen zřídka, jádro tvoří texty Petra Honse, které se zdají být jednou z nejpodstatnějších slabin písniček: nejde ani tak o to, že zápas s přízvučnými a nepřízvučnými slabikami prohrává Hons pravidelně na celé čáře, to je u OCEÁNU tak běžný jev, že už jej lze nazvat snad přímo stylotvorným prvkem, navíc často se s ním v melodické stavbě zpěvu Muk vyrovnává poměrně s důvtipem. Především ale Honsovy texty v naprosté většině nepřekračují stín pseudointelektuálských klišé, v pop music možná neoposlouchaných, ve špatné poesii však tisíckrát omletých...

...Právě Honsovy texty mohou poskytovat spoustě příznivců OCEÁNU jakýsi příjemný pocit, že si nezadají jen tak s něčím, ale že jde o poněkud náročnější záležitost-průhledný sebeklam! Rozluštit texty v úplnosti (není to vždycky snadné) a podrobit je běžnému sémantickému rozboru, nejednotnost Honsova světa a dutost efektních frází by se vyjevila víc než nelítostně."

Pavel Klusák, Gramorevue 8/91


"Ted' už vím, že Petr Kučera je nesmírně bezprostřední, přátelský muzikant, po uši zažraný do své práce. Dušan Vozáry je naproti tomu spíše uzavřený typ Jakéhosi "muže v pozadí" - nikde o sobě nedává vědět, přesto podvědomě cítíte jeho přítomnost. Možná také proto je kapelníkem. Jeho starší bratr Honza má ze všech čtyř nejblíž k označení rocker, bigbíťák. Z jedné strany dříč, schopný dlouhé minuty a snad i hodiny cvičit obtížnější místo v rytmice, ze strany druhé přímočarý diskutér schopný kdykoliv a komukoliv říct do očí svůj názor bez obalu. Nejtěžším oříškem je proniknout k Petru Mukovi. Je to do sebe zabraný intelektuál s nebývalým přehledem jak v muzice, tak třeba ve filozofii. A navíc - jeho jevištní stylizace do jakéhosi romantického rozervance žádnou stylizací není. On takový opravdu je."

Ondřej Bezr, Premiéra 12/91

"OCEÁN se nikdy nemusel přetvařovat před sebou ani svým publikem. Jejich svědomí a duše jsou čisté. Snaží se v každém z nás objevit to lepší JÁ. Učí nás nebát se projevovat city, jako jsou láska, přátelství, strach o bližního svého. A dokořán se otevřít představám, které nosíme schované hluboko ve své mysli. PŘEDSTAVY - svět, kde neplatí žádné zákony, žádná omezení a žádná smrtelnost. Svět, který si v sobě nosíme už od narození, od chvíle, kdy začínáme přemýšlet. Svět lásky a tolerance."

Pavel Kracík, Televlze 43/91


Koncerty

Jihočeský Rockfest zahájil jedinečným novoromantickým vystoupením českobudějovický Oceán. Důsledná stylizace, dotažená pódiová prezentace včetně detailně propracované choreografie a především působivá, nostalgickou atmosféru vytvářející hudba vytvořila díky výbornému nazvučení i nasvícení ze soutěžní dvacetiminutovky opravdový zážitek. V promyšlených aranžích vynikal technicky dobře vybavený zpěvák, který umocňoval celkový dojem jak hlubokým vcítěním se do textů, tak pohybem po scéně. Byla totiž zahalená do mlhy, v jejíchž cárech se Petr Muk s rozkoší brodil, zatímco Oceán se z ranních mlh vynořoval a zase se v nich rornanticky a nově ztrácel."
Petr Dvořák, Ozvěny Rockfestu 1988


"Jako první kapelu, která chtěla vyjádřit svou účastí podporu Lidovým novinám, uvedl J. Černý na scénu jihočeský Oceán. Nesdílím v žádném případě všeobecné nadšení většiny hudebních kritiků z této skupiny, avšak v rámci objektivity musím uznat, že tentokrát poprvé jsem se příliš nenudil jen chvílemi). Oceán v rytmice přitvrdil, ale pořád je na mne jejich hudba příliš odlidštěná a Mukův zpěv příliš vyumělkovaný. I přes tyto výhrady se však domnívám, že tato kapela nemá zapotřebí najímat si mávače vlajkami se svým názvem, jak tomu na každém koncertě je. Myslím, že to, že s nimi jejich hit Ráchel zpívala celá Lucerna, jako výraz popularity bohatě stačí."

Rockrevue/90


"Cestou do přízemí jsem juknul z balkónu a zjistil,
a) že lucerna je velmi nacvaknutá
b) Oceáni již vlní-takže jsem schody začal brát po šesti. Na parketu jsem se pak bystře probil na levé křídlo až na dohled k pódiu. Zaostřil jsem přes les vlajek a rukou, mezi kterými sem tam čněla i nějaká ta rudá pěst - leč nelekejte se, nebyla to pěst bývalého režimu - pouze oblíbená součást oceánologické výstroje. Na pódiu plavala oblaka dýmu a "zbytek" Oceánu, ale kde je Muk? Nevidím z něj ani kuk! Však slyším ho, takže se asi válí po zemi. Konečně se jeho hlava mezi poskakujícími "depešáky" objevuje a nechť mi přítomní dozajista zvlhlé oceánoložky prominou - vypadá přesně jako štětka na holení, ale připouštím, že neodolatelná štětka - sám bych se s ním hned namydlil. Poslouchám a mudruji si pod vousy, jakou že to na tu mocnou baterii syntezátorů vytvářejí jednoduchoučkou až primitivní muziku. Všechno to zcela stojí na Mukově zpěvu. To mu teda nezávidím, sám vím, ze skupiny Prase Sapiens, jaký to je. Ale možná, že právě tohle je záměr, aby ten zpěv o to víc vynikl. Ta muzika je takt úplně placatá. Jen Ráchel z toho vybočuje svou patetickou vznosností. Publikum při ní také viditelně pookřívá a tak jí za odměnu v přídavku dostává ještě jednou. (Já jí taky chci!). Teda řeknu vám ta Ráchel to je ženská...!!! To že řeknu? Rozhodně Ráchel a Ester jsou moje nejoblíbenější Mukovi kamarádky. Nejsem proti se s nima ještě někdy vidět. Po moři přichází Jiří Černý (to je toho, to uměl Kristus taky!) v roli moderátora (hurá, není to Lip-chique..) a po chvíli se mu téměř podaří přesvědčit slané vody milovné publikum, že Oušni už nemůžou přidat, když v tom se na pódium vydrápe Ivan Martin Magor Jirous (teda né všichni čtyři najednou, ole sám) a začne trapně blábolit, že ON! chce, aby Oceáni ještě zahráli. I příznivci Velké louže však záhy pochopili, že ten exhibicionista na podiv je blb, přestože podporuje jejich požadavky - vyslovili mu nedůvěru a smířili se s tím, že šumění moře už dnes nebude.

Mirek/Za 2 piva, '90-občasník UniJazzu


"Trvalo chviličku než členové kapely sice falešně, ale zato s gustem odkrákorali koledu, ale pak - uprostřed modrého světla - zatočil Petr Muk poprvé piruetu a ve svém šosatém obleku se proměnil v neskutečný bílý květ, obklopený bohatým elektronickým okvětím. Vypadalo to jak z pohádky, čemuž napomáhala i muzika, v mezihrách často jakoby obřadní...'

Joser Vlček, Rock Pop leden'91


"Opať svetelné efekty, reflektory a prejav Petra Muka, syntetizátory a bicie - do toho sa mieša výskot, potlesk... V hluku človek nepočuje text piesní, vtom kdesi vybuchne kapsla, sem-tom sa zračí i strach na tých ešte detských tvárach... Mnohí sa zmietajú v ošiali čudného tanca...

POP SCÉNA, LÉTO '90


"...Vynikající původní tvorba, charakteristické nezaměnitelné zvuky natolik originální, že se Oceán nemůže splést s jinou kapelou...
...fantastické chování příznivců Oceánu, nápadité kostýmy, sympatické veselé malůvky na tvářích krásných holek (snad každá měla "hvězdu na čele"). A neuvěřitelná slušnost příznivců Oceánu. I to je kultura, i to je skvělá práce Oceánu."

Jiří Hagara, Jihočeská Pravda, únor '91


"...4,3,2,1 -OCEÁN- skandovalo černě oděné publikum ještě před začátkem koncertu. Tmavě potaženému pódiu vévodily emblémy Davidovy hvězdy proťaté kružnicí s vyznačeným středem a sci-fi pultíky s klávesovými nástroji pro Dušana Vozáryho a Petra Kučeru a bicí "bez činelů" pro Jana Vozáryho. Když světlo zhaslo, dostoupilo očekávané napětí vrcholu. Z namodrale josnoucí mlhy se začal vynořovat Oce6n. Zpěvák Petr Muk, vyholenou hlavu krytou jakoby orientální šátkovou pokrývkou, zahájil černou mši s tématickým názvem Pyramida snů......
Publikum Oceánu šlapalo s kapelou, mávalo černočervenými vlajkami, tančilo na chodbách Lucerny. A samozřejmě zpívalo, nejnadšeněji hit Ráchel v závěru koncertu. Když jsem opouštěl Lucernu, vzpomněl jsem si na jisté obavy členů kopely vycházející hlavně z incidentů v severních Čechách. V pasáži stála partička mladých fašistů, pořvávala: 'Judes raus!' a vyhrožovala ještě mladším oceánologům. Měl jsem po náladě.'

Večerní Praha, duben '91


"...Černooděnci přijeli do Plasů prožít si Petra Muka a skupinu Oceán zřejmě z malého i většího okolí a metalový "komentátor" v místní hospodě, chorakteristické studenými bramborami na talíři a podobně naladěnou servírkou v minisukni, se nechal slyšet, že tak velkej funus tady nepamatuje...
...Koncert Oceánu pak měly odstartovat půlroční zvony. Přestože na ně bylo dávno před půlnocí upozorněno, nedočkavci jejich zvuk přehlušili. Nedočkavci, kteří nejsou schopní kompromisu, uznání jiných hodnot, kteří se nechtějí rozhlédnout kolem sebe a hlavně v sobě...

Ivan Hartman, Rock Pop 15/91


'...Disko tančící publikum zažívalo v prostoru kolem venkovního bazénu příjemný pocit volnosti - nebylo tentokrát uzavřeno v sále, nýbrž mělo pro sebe areál se dvěma parkety, trávníkem, lavičkami a houpačkami - a především bazénem, jemuž končící léto zorganizovalo letošní derniéru. Voda devatenáct stupňů, nejočekávanější host velké diskotéky OCEÁN:
'Od tebe jiskra stačí, na popel shoří stromy...' (Ti dva z publika vypadali zamilovaně - elegantně se při té písni svlékli do plavek a skokem zčeřili hladinu, po níž plul něsíc, hvězdy i barvené světlice půlnočního ohňostroje).

akl/Jihočeská Pravda, září '91


DÁVNÁ ZEM

'OCEÁN má v rukávu několik trumfů, které když se vyloží najednou, posadí na zadek i nejzarputilejší odpůrce novoromantických hrátek. Má úžasně barevnou computerovou potenci, která této kultovní hudbě dává v její šabloně no první poslech postřehnutelnou pestrost. Má skvělého zpěváka, který rezignoval na případnou, a jistě ne neúspěšnou sólovou dráhu a svůj pevný a sugestivní vokál dává plně do služeb celkového výsledku. Má nedoceněného textaře - básníka Petra Honse, jenž svůj úžasný cit pro češtinu dokázal právě do této muziky vsadit s mateřskou láskou. V neposlední řadě je název OCEÁN maximálně přesnou trefou, protože tohle slůvko nejenže lahodí uchu, ale je velice dobře prodejné třeba do kapitalistické Evropy a nemám strach, že by udělal zemi bez moře ostudu.

...Celkově má deska, na naše poměry, nadprůměrný zvuk, který potěší hi-fi labužníky. Škoda jen, že titulní stránka obalu by více zaujala, kdyby se uvnitř skrývala pohádka o Zlatovlásce.'

Jaroslav Špulák, Rock Pop 9/90

Ako more zaplavilo oceán, alebo recept no koktail 'Unavený oceán'. Koktail, ktorý je ponúkaný v našich hudobných predojniach pod oficiálnym názvom "Dávná zem" a pod ochrannou značkou vydavateťstva OPUS č. 93132266 je možné, váženi čitatelia, pripraviť nasledujúcim sposobom: Naplníte čašu chcenia do jednej štvrtiny Bono-nápojom U2, pridáte ľubovolné množstvo likéru The Cure a také isté množstvo Depeche Mode Bolls. Šejkr doplňte po značku (prepáčte bratia Přemyslovci) tradičnou českou pompéznosťou a začnite dobre triasť. Trasiete a miešate dovtedy, kým vás vlastná únava nepresvedčí o tom, že zmes je... vlastne musí byť presne to, čo ste mali pripraviť. Výsledok by mal byť ohromujúci, ak chcete dosiahnuť úroveň LP "Dávná zem" skupiny OCEÁN, unavujúci.
Teda, aký je vlastne účinok tohto mixovaného nápoja? Otroci syntetizátorových nástrojov, ktorí pozabudli, že technika má slúžiť človeku a nie človek technike sú unesení zvukovou vrstevnatosťou, pseudointelektuáli hľbkou a pesimisti chladnosťou a čiernou farbou nápoja. Faninky peveckého podania ala Bono si konečne možu najsť svojho domáceho, i keď podstatne horšieho miláčika a postpubertálny hľadači romantických brehov objavia vysnívanú krajinu. Ďalším kladným prvkom tejto LP je názorná ukážka možnosti spolunažívania Slovákov a Čechov, i keď (prepáčte mi bratia Svátoplukovci), ani v tomto prípade sme nepredčili našich bratov. Ale prácu ste siodviedli slušnú.
Klasickým príkladom nedostatku kvalitných designérov v našej republike je predná strana obalu platne, ktorá mi pripomína památníček 14 ročnej čerstvo zomilovanej maturantky, ktorá skoro ráno stretla a autobuse svoju lásku a svoje pocity sa snaží pretlmočiť na hodine výtvarnej výchovy. Dúfam len, že nabudúce si budem mocť prečítať i "básnické" výtvory, ktoré odzrkadľujú duševný stav autora, a tak pochopiť, čo tak veľmi unavilo OCEÁN, ktorý bol zaplavený morom cudzích vplyvov a nápadov.

Pavol Hanzel, Pop Horizont 4/90


"Deska je výborně dramaturgicky postavena a stejně tak natočena (čistá dynamika, při míchání se podařilo udržet Mukův výrazný hlas jako součást prokomponovaného celku; snad jen Ráchel na začátku druhé strany přece jen vybočuje, i přes snahu skloubit ji s ostatními písněmi pomocí nového aranžmá. Na tomto dosud asi největším hitu skupiny je totiž znát, že Oceán už šel mnohem dál, na této desce zřejmě nejdál v Mysu na okraji života."

František Fiala, Melodie 12/90


'Jediné, čo na LP-platni sklamalo, je obal. Pekný nápad - snívajúca tvár vynárajúca sa z oceánu, či vnárajúca sa doň, vo výsledku nevyznie. Platňa se dobre počúva a neuráža, hoci OCEÁN - to je predovšetkým pop. Ale nie taký, aký nám v predchádzajúcich rokoch znechutil všetko, čo poznáme pod týtmto označením. OCEÁN predstavuje invenčný, vkusný a inteligentný pop, ktorý so nevtiera poslucháčovi, ani ho nepodceňuje."

Iveta Pospíšilová, Populár 2/91



PYRAMIDA SNŮ
"Skladby svojou náladou, zvukom, ničím nepripomínajú, že pochádzajú z krajiny zmietanej neustálymi cenovými infarktami, sústavným prepieraním domnelého i skutočného špinavého prádla, nacionalistickou podozieravosťou, závisťou a malomysernosťou. Všetkých desať skladieb ponúka pro mnohých dnes nepredstaviteľný svet krásy, čistoty, pokoja a osvobodzujúcich nekonečných priestorovoceánských hlbín.
...Názov platne ideálne vystihuje jej mystickosnovú náladu, ktorá stále účinnejšie zasahuje čoraz rozširujúcejšie sa rady fanúšikov. Nálady a tempá sa plynule a bez zádrhelov striedajú, aby vyvrcholily záverom Osudu a nádhernou finálovkou V mlze, ktorá v katarznej čistote posúva OCEÁN do bližšie nedefinovatelného PRIESTORU či NEKONEČNA...

Juraj Čurný, Rock pop 7/91


"Překvapení: na první poslech chybí "jasný hit', zato vládne opojení zvukem (dokonale vyvážený celek) i zvuky (originální "dolování' z programů). Muk je ve srovnání s Dávnou zemí vysloveným introvertem (a suverénem ve výrazu), což odpovídá intimnější atmosféře druhého alba. Petr Hons ve svém proplouvání spirálami duše je určitě hodně osobní, ale v jeho zkratkovité obraznosti už občas cítím náznak lhostejnosti k tomu nejcennějšímu, co máme - k možnosti komunikace mezi sebou. (viz. Větrný mlýn).

František Fiala, Melodie 6/91


"Začiatok platne je takmer dokonalý. Doteky v zemi, kompozične skvelé, textovo honsovsky jedinečné, trochu nenápadné, po niekorkých vypočutiach dokonale zapamátatelné. Takýchto hitovek je tu nieľorko, prekonajú konečně Ráchel?"

Ivan Kelemént, Populár 6/91


"OCEÁN se zbavil bezradnosti kolem kompozičního scelování dílčích segmentů, aranžmá jsou většinou hustší, častěji proniká polyfonie a kupodivu se zjednodušil port bicích - tak všední a očekávatelné rytmické pásmo, jako má Prázdná ulice, na prvním LP nenajdete."

Pavel Klusák, Gramorevue 8/91

Sestavil
Miroslav Štěpka


<< zpět